Nikdo tě nezachrání je ukáz. Objevil se na streamovací obloze poměrně znenadání, podobně jako nezvaní hosté v jeho středu, a aspiroval na pořádné podzimní překvápko, když ukázka vypadala velmi neotřele a přesto povědomě. Má to všechno svůj smysl, takže vás nebudu napínat, protože ani režisér Brian Duffield se s tím nemaže a vysází svoje karty na stůl poměrně rychle. Ano, film má pouhých 90 minut, to abychom si odbyli v poslední době povinnou větičku o stopáži. A v první scéně představuje hlavní hrdinku Brynn (Kaitlyn Dever), jenž nemá moc kamarádů ani slov, které by před kamerou ztratila. Žije sama ve velkém domě, šije šaty, prodává je online a lidé ve městě se jí ze záhadných důvodů straní. Ideální rozehrávka na thriller nebo horor.

Jenže Brian Duffield podle tradic žánru nikdy nehrál, stačí se podívat na jeho scénáře k filmům Pistolnice Jane, Chůva na zabití, Pod vodou, nebo jeho režijní debut Výbuch, v němž začnou teenageři na střední škole samovolně vybuchovat, což je vedle puberty a uhrů poměrně zásadní problém, s nímž se v amerických filmech většinou nesetkáváme. Mohu vám tedy zkraje prozradit, že ve filmu velmi rychle dojde k mimozemské invazi. A zatímco ožralý redneck s kuchyňským nožem je pro dnešní mladou ženu sledující tiktokové kurzy sebeobrany, poměrně snadným cílem, slizký mimozemšťan ovládající telekinezi je spíš na úrovni předposledního bosse v japonské videohře. 

Brynn se přesto povede první útok odrazit a tím na svou stopu přivede další mužíky z létajících talířů. Premisa naznačená názvem se začíná zhmotňovat, ale Brian Duffield má bezednou tornu nápadů, často vykradených z jiných filmů. Servíruje řadu z nich v až příliš zbrklém tempu a absolutní tichosti, protože ve filmu nezazní žádné dialogy. Brynn je většinou ve svém boji proti mimozemšťanům sama, zákeřní návštěvníci mluví chrochtavštinou, a tak není důvod si povídat. Vždyť už George Miller, režisér Šíleného Maxe, tvrdil, že film musí být zajímavý i ve chvíli, kdy u něj vypnete zvuk. 

Jistě, Nikdo tě nezachrání je srozumitelný i bez dialogů, ale že by byl vyloženě vizuálně uhrančivý, abyste si vypnuli i zbytek zvuku, to zase ne. Je to prostě jen takový gimmick (lidově řečeno vyfikundace), která má spolu s traumatem hlavní hrdinky poslat film žánrově o něco výš a dopřát mu tak chytřejší pointu. Obojí je ze začátku efektní, zahalené aurou příslibu. Obojí se časem ukáže jako prázdné gesto ještě prázdnější premisy, kdy Brynn sice účinně odráží útoky, ale v zásadě se pohybuje v marném kruhu a stojí proti obrovské přesile. Slibný námět si udrží zájem diváka v upoutávce, ale i ve skromné stopáži se ukazuje, že jde spíš o třístránkový pitch do Krajních mezí nebo Akt X. Na celovečerák je to trochu moc ploché a recyklované, jakkoliv Duffieldovi neupírám řemeslné kvality a nadšení pro věc. 

To naroubování na trauma z dětství, které má v úplném závěru přinést katarzi, je skoro až leností, jež odpustíte pro snaživou Kaitlyn Dever. Té totiž odpustíte všechno. Hraje rukama, nohama, očima i rendlíkama po okraj naplněnýma vroucí vodou. Díky nim si ani tihle emzáci životadárnou tekutinu matičky Země nezamilují. Nikdo netuší, proč přišli, proč nás ovládají, místo aby nás zpopelnili, ale vlastně to postupem času začíná být jedno, protože Duffield invazi používá jen jako záminku pro budování záporácké mytologie a vymýšlení kreativních fatalit. 

Místy se film trochu podobá Chůvě na zabití, kde také o překvapení není nouze, ale nečekaný netflixovský hit, mnohem důsledněji kopíruje schéma zpackané domácí invaze á la Sám doma, kdy hlavní hrdina likviduje jednoho záporáka za druhým. A hlavně přidává otřepané a zjevně opsané zápletce erkovou brutalitu a jízlivý humor. Ani jedno v Nikdo tě nezachrání nenajdete. Jako by si byl Duffield stoprocentně jistý, že se mu ty dva paralelně se rozvíjející motivy v závěru povede spojit do omamného ohňostroje. Proto se neopírá o nic jiného, jen o sólový koncert herečky v hlavní roli a pár zaměnitelných bubáků z jedniček a nul.

Přehrajte si trailer A přesto mě vlastně film docela bavil a stojím si zatím, že právě tyhle žánrové inkubátory jsou pro VOD nejvhodnější. Radši uvidím tucet podobně nedopečených, ale slibně rozjetých a snaživých jednohubek, než abych koukal, jak si na Netflixu chodí vyhaslé celebrity vydělat na důchod ve filmech, co mají uměle natahovanou stopáž a váhovou kategorii, která absolutně neodpovídá jejich přestřelenému rozpočtu. Nikdo tě nezachrání rozhodně není K.O. jako loni predátorské Prey, ale ostudu vlastně Duffieldovi nedělá, ačkoliv bych u něj už očekával trochu jistější ruku, když už ne za kamerou, tak alespoň na papíře. Nakonec je největší výhodou mnohotvárného filmu fakt, že se nejedná o tradiční horor. S letošní úrodou by se srovnával jen horko těžko, ale jako žánrový kočkopes potěší minimálně fanoušky konspiračních teorií, co ve své dřevostavbě na periferii v noci slyší každé vrznutí a hlavně: chtějí věřit. Třeba tomu, že tenhle film dobře dopadne.