Druhá upoutávka je o poznání macatější (stejně jako Vince Vaughn, opravdu nám nějak přibral), což ovšem nutně neznamená, že se u ní budete víc smát. Nahlédnete sice pod pokličku grifům ústřední dvojice (tisíc+jedna provařená historka o výletu na Mt. Everest, skorofunkční kolo sestavené z balónků) a zjistíme, že se právě chystají na největší svatbu roku. Christopher Walken, možná budoucí prezident (nebojte, jenom ve filmu ;) se totiž účastní svatby jednoho z přátel a tak je jasné, že se na tuhle událost sjedou nejhezčí baby celé Ameriky. Problém nastane, když se Owen zamiluje (do Walkenovy dcery) a Vince začne uhánět fanatická romantička. Ta má v ukázce zdaleka nejvíc prostoru a nejradši by si Vince vzala už při podávání ruky. To ho samozřejmě patřičně děsí, ale protože kolega se zabouchnul, bude muset vydržet ve smrtící zóně a dokonce vyrazit k senátorovi na večeři. To zákonitě přináší spoustu větších i menších vtípků a já nepochybuji, že režisér Dobkin tohle zvládá levou zadní, problém je spíš v tom, že ženské protějšky nestíhají komediální timing ústřední dvojice a tak gagy vyznívají naprázdno - Wilson a Vaughn zkrátka nemají co odsmečovat. To by mohl být spolu s předvídatelným příběhem (láska - senátor - žárlivý přítel z vyšší společnosti) kámen, který nadějnou taškařici stáhne na dno. Navíc ten vtip s odletem po výstřelu z pušky. Nevím jak vy, ale já se nesmál.