Tohle bylo rychlé. Dánský thriller Nepřivolávej nic zlého měl premiéru před dvěma lety a už tu máme americký remake. Přiznám se, že původní verzi jsem neviděl, ale z toho, co jsem o ní vyčetl, tentokrát nejde o ten případ, kdy se vezme povedený snímek ze země, kde se nemluví anglicky, a překope se do nové, jaká by byla pro lidi neochotné číst titulky méně náročná. Mělo by tu být víc změn a zdaleka nejenom kosmetických, ovšem jak říkám, původní verze, která má momentálně na CSFD slušných, i když neoslňujících 65%, se mi vyhnula. Takže jsem k Nepřivolávej nic zlého přistupoval jako k úplně novému filmu. A počítám, že to tak bude mít většina diváků. 

Ben a Louise Daltonovi mají jedenáctiletou dceru Agnes a právě dovolenkují v Itálii. Ne že by si to dvakrát užívali, spíš sem přijeli zachránit svoje manželství, které se ocitlo ve slepé uličce. Právě tady ale potkají doktora Paddyho, jeho okouzlující ženu Ciaru a trošku podivínského synka Anta. Velmi rychle se spřátelí a když dovolená skončí, rozhodnou se Daltonovi svoje nové kamarády navštívit na venkově na jejich farmě uprostřed ničeho, kde je krásná příroda i spousta času k přemýšlení. Jenže stačí pár hodin a ve vzduchu jakoby najednou bylo cítit napětí, Paddy s Ciarou se ke svým hostům chovají přátelsky, přesto to vypadá, jakoby s nimi hráli nějakou hru. Atmosféra začíná být lehce nepříjemná, avšak zabalit si věci a uprostřed noci odjet nepřipadá v úvahu, všechny ty podivnosti určitě půjdou nějak vysvětlit. A nebo ne? 

Nepřivolávej nic zlého: FOTOGALERIE

Režisér James Watkins má s horory už dost zkušeností a tenhle žánr mu docela jde. Natočil nejen úspěšnou duchařinu Žena v černém, ale především hodně nepříjemné Jezero smrti. Proto může být pro diváky překvapení, že Nepřivolávej nic zlého ve skutečnosti horor není. Nebo alespoň ne v tom tradičním slova smyslu. Nedějí se tu věci, které nejdou vysvětlit, ve sklepě se neschovává monstrum a ani tu nestraší duch mrtvého farmáře. Daltonovi se neocitají v situacích, v nichž na ně a na diváky může někdo vyskočit zpoza rohu a vyděsit je levnou lekačkou. Tady se hraje na pomalé budování atmosféry a zintenzivňování pocitu, že něco není v pořádku. A funguje to. 

James McAvoy je jako Paddy šarmantní, okouzlující a charismatický a není těžké uvěřit, že jeho kouzlu Daltonovi propadli. A nedošlo jim, že jet do domu vzdáleného kilometry od nejbližší civilizace a být tu s ním zavření, není ten nejlepší nápad. Teror pak přichází velmi pomalu a nenápadně. Paddy s Ciarou jakoby své hosty testovali, zkoušeli, kam můžou zajít při zdánlivě nevinných vtipech a rýpání. Provokují a vytvářejí nekomfortní situace, se kterými si jejich hosté nedovedou poradit. Ať už kvůli „slušnosti“, nebo jisté připosranosti. 

Právě z té dělá Watkins zajímavé téma. Nepřivolávej nic zlého se postupně stává střetem charismatického alfa samce, jenž zkouší, kam až může zajít, slabošského Bena, jenž všechny jeho výlevy omlouvá a přehlíží, a Louise, která by nejradši vzala svou rodinu domů, jenže když už se situace vyhrotí přespříliš, ukáže se obvykle, že šlo o nevinné nedorozumění. A přeci kvůli něčemu takovému neodjedete uprostřed noci od lidí, kteří jsou možná trochu podivínští, ale myslí to dobře… Dokud není pozdě. 

Tahle snaha krůček za krůčkem naznačovat, že tu není něco v pořádku, funguje skvěle. Minimálně první hodinu, protože pak se Watkins z jakéhosi důvodu rozhodne přidat na tempu. To, co do té doby opravdu mohlo působit jako nepříjemná nedorozumění, se až příliš náhle změní v definitivní „jsou to ty vole magoři, musíme pryč“. A ta náhlost, jak k téhle změně dojde, působí oproti pozvolnému budování atmosféry skoro až nepatřičně. Navíc to Watson udělá dvakrát a ve finále se Nepřivolávej nic zlého změní v regulérní, i když obstojně natočenou variaci na Peckinpahovy Strašáky a home invasion. Je to trochu škoda, protože do té doby působil film velice nepříjemně a především sebevědomě v tom, jak nethrillerově působil. 

Přehrajte si trailer Celkově jde rozhodně o povedený žánrový kousek pokoušející se být dospělejší. Nebojí se otevírat zajímavá témata, herecky je bezchybný a i když tu má divácky nejvděčnější roli McAvoy, jeho civilní a nehrdinští hosté v podání Scoota McNairyho a Mackenzie Davis tu působí příjemně kontrastně a celá situace díky tomu uvěřitelně. Asi jako kdybyste přijeli na rodinné setkání svolané strejdou Jarinem, kterého mají všichni rádi, jen občas nadává na Židy a tak, ale přeci kvůli tomu nepojedete domů, ne? Jenže on tentokrát nepřestane… Trošku tedy zamrzí, že Nepřivolávej nic zlého se z tohohle komorního příběhu s hrdiny, kteří se ocitli v hodně nekomfortní situaci, změní v něco, co jde divákům toužícím po tradičněji pojatém filmovém děsu jít až příliš naproti.