Víte, že v jednom litru koly je zhruba 21 kostek cukru? Samozřejmě že to víte. To představuje celkem 450 prázdných (kilo)kalorií. No a zhruba stejné množství sladkého najdete v novém romantickém dramatu režiséra Joshe Booneho s názvem Nelituju ničeho. Může se to zdát být až příliš přísné přirovnání, ale když se nad povahou filmových romancí zamyslíte, zjistíte, že mají s přeslazenými limonádami mnohé společné. A o snímku Nelituju ničeho to platí dvojnásob. Otázka je, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva.

Režisér a scenárista Josh Boone se v roce 2012 uvedl velmi povedeným romantickým dramatem Spisovatelé, kde předvedl, že mezilidské vztahy protknuté láskou je téma, o kterém dokáže úspěšně a celkem neotřele vyprávět. Potvrdil to i ve svém druhém snímku Hvězdy nám nepřály, kde se už ovšem opřel o knižní předlohu Johna Greena – a byl z toho opět diváky oceňovaný hit. Po nepovedených Nových mutantech, kterými byla poněkud nešťastně uzavřena dlouholetá sága komiksových X-Menů, se letos vrací na důvěrně známý parket, když zadaptoval jinou těžkotonážní literární romanci americké spisovatelky Colleen Hoover s názvem Regretting You. Ano, to je ta dáma, která napsala Námi to končí a celou řadu dalších titulů určených pro upracované lidičky středního věku, pro které je tento druh literatury nezbytným opiátem pro léčbu každodenních starostí.

A tím je vlastně řečeno vše. Adaptovaný scénář Susan McMartin (Pan Church, After: Polibek) je doslova nabitý jedním klišé za druhým a použité stavební kostky romantického dramatu zde nabývají proporcí stavebnice Lego Duplo. Zapomeňte na jemné rozplétání gordického uzlu šesti zajímavých postav, z nichž ani jedna neskončila vlivem nejrůznějších okolností s tím, kdo jí byl souzen. Namísto hledání cesty k srdci toho pravého dostáváme příběh o neodpustitelné zradě, díky které se napravil osudový omyl spočívající v tom, že někdo měl dítě s někým jiným, než s kým to dítě mít měl.

Zpočátku se zdá, že v popředí zájmu bude stát propletenec vztahů mezi dvěma sestrami (Allison Williams, Willa Fitzgerald) a jejich manžely (Dave Franco, Scott Eastwood). K naťuknutí osudových lásek a omylů dojde hned v první scéně, kde sledujeme psí oči Davea Franca doslova hltající každou křivku Allison Williams, ačkoli ona randí s mladým Eastwoodem a on s Willou Fitzgerald. Střih, o sedmnáct let později je situace totožná, ovšem s tím, že Williams a Eastwood spolu mají sedmnáctiletou dceru (Mckenna Grace) a Fitzgerald s Francem si právě pořídili miminko. Expozice jako z antického dramatu!

Bohužel namísto sympaticky rozestavěného čtyřúhelníku a postupného rozplétání zauzlovaných osudů dostane snímek krutou ránu v podobě neodpustitelné zrady a následné tragické nehody, v jejímž důsledku jdou dvě z uvedených postav navždy z kola ven. Z toho, co zbude, se Boone snaží uplácat drama o problematickém vztahu matky a dcery, kde každá z nich řeší nejen bolestnou ztrátu, ale také životní lásku. Problém je, že jako drama o vztazích rodičů a dětí snímek vůbec nefunguje. Namísto mezigeneračního střetu dostáváme dvě milostné podzápletky, z nichž jedna je jasná už z první scény a druhá se přibere časem, když sympatická Mckenny Grace potká neméně sympatického Masona Thamese. Osudová zrada, která měla sloužit jako katalyzátor krize, je odsunuta do pozadí, když dva její aktéři zahynou při autonehodě a zbytek je už jenom prázdná vata.

Což je škoda, protože obsazení je opravdu fajn a každá z postav má svou silnou stránku, jejíž postupné odhalování mohlo vést k zajímavým situacím. Namísto toho se všechno děje tak nějak samovolně, bez většího úsilí kohokoli, jenom proto, že to je tak napsané ve scénáři. Což platí jak pro vztah Williams a Franca, tak pro Grace a Thamese. Zvlášť u druhého zmíněného páru je to věčná škoda, protože první opravdová láska ze střední školy je klasika, kde se dá zahrát prakticky jakákoli karta.

Ovšem scénář nedovolí nikomu předvést nic zajímavého – navzdory faktu, že Thames zpočátku chodí s někým jiným. Načrtnutý milostný trojúhelník je totiž okamžitě přeměněn na úsečku s tím, že původní Thamesova přítelkyně ani nezasáhne do děje a zůstává tak v pozici paní Colombové. Páté kolo u vozu představuje i jedna z mála vedlejších postav, Thamesův dědeček v podání Clancyho Browna. Také on mohl být pro děj slušným stavebním kamenem, ale v konečném důsledku funguje jenom jako deus ex machina, aby na konci zajistil, že všechno dobře dopadne.

Současně ovšem platí, že oba páry a jejich herečtí představitelé jsou obdařeni silným charismatem a jejich chemie funguje naprosto spolehlivě. Zejména Mckenna Grace se po dvou Krotitelích duchů úspěšně proměnila z adolescentního nerda na sympatickou slečnu, které budete držet palec, ačkoli víte, že má od autorů předplacený happy end. Stejně tak Mason Thames po letošním úspěchu hraného Jak vycvičit draka a druhého dílu hororového Černého telefonu ukazuje, že se neztratí ani v romantických dramediích a jednoznačně získává titul sympaťák roku.

Williams a Franco představují jejich dospělý protipól, přičemž i oni mají cestu ke šťastnému konci zametenou doslova od první společné scény. Bere jim to možnost dokázat divákům, že jim jejich štěstí nespadne jen tak do klína a musí za ně dlouho a statečně bojovat. Ale to už by potom ta limonáda možná nebyla až tak kalorická a divácky nenáročná. Záleží na vašich chutích.