Je sakra těžké prodat filmový kýč a klišé tak, aby se tomu cyničtí diváci nevysmáli. V případě upoutávky na Intouchables se to povedlo. Ne tím, že by tvůrci traileru vsadili na nějakou originalitu a okoukaný příběh prezentovali skrze dubstepovou hudbu a patnáct střihu za vteřinu, ale jednoduše proto, že s těmi klišé umí zacházet. Trailer je totiž sakra působivý a nejspíš většinu lidí přinutí minimálně uvažovat o tom, že by Intouchables věnovali svůj čas. Je tu dokonale pasující hudební doprovod, správně namíchaný poměr úsměvných i mrazivých scén, dva sympatičtí herci a z celého traileru doslova čiší filmová pohoda a řemeslná zručnost. Intouchables chce být podle zápletky filmem pro všechny (takový ten ideální film, co vyhraje milion cen) a podle reakcí diváků tím i je. A i když se filmu často vyčítá neoriginalita a víceméně hra na jistotu, evidentně to zafungovalo. A o traileru se dá říct to samé. Ačkoliv podobné upoutávky vídáme každý rok několikrát, jen málokdy se povede, že by v nich všechno fungovalo tak přirozeně a efektně. Popravdě si nedokážu představit, jak by se z příběhu o vztahu starého invalidy a mladého černocha z ulice dal vymáčknout lepší trailer.
A sice že to je ten typ filmu, který má plebs rádo. To přece není nic špatného. A pak nastoupí uvážlivý recenzenti, no offence, kteří mají nakoukáno a už něco takovýchhle filmů viděli , a ti mají potřebu těm plebs sdělit , že to je vlastně jen docela dobrej film , kterých jsou desítky ročně. Při tom takhle dobrých filmů , tohoto typu, kde si všechno sedne tak jak má, je jako šafránu , řekl bych tak jeden do roka.