Park Chan-Wook, pro někoho korejský génius hodný uctívání, pro jiné "jen" zajímavý asijský režisér. Předem se přiznám, že nepatřím k lidem, kteří by jeho filmy vyhlíželi rok předem a malovali si je v růžových obrysech, ale protože jsem dva filmy z jeho trilogie o pomstách viděl a mám v redakci pověst šéfa přes asijské filmy, spadla mi Sympathy for Lady Vengeance rovnou do klína a to i přes fakt, že se nejedná zrovna o žánr, kterému bych holdoval.

Do melodramatu spadají všechny filmy z Parkovy trilogie, ale každý je svým způsobem radikálně odlišný. Depresí nasáklý Sympathy for Mr. Vengeance, nadějí prodchnutý Oldboy a podivně happyendová Lady. Tyhle filmy nemají žádnou vnitřní vazbu z hlediska děje, ale u všech se budete cítit nepohodlně a nebudete schopni odhadnout, jakou past vám režisér připravil v dalším záběru. Hlavní hrdinka Geum-Ja je nejen čarokrásná (což je pro jistotu několikrát připomenuto), ale její charakter se před očima diváků mění jako serpentiny finské rally. A v závěru stejně zjistíte, že jste ji vlastně vůbec neznali. Tohle tahání za nos v Parkově stylu je zas jednou dovedené téměř k dokonalosti a oslazené chytrým koncem, ale recenzent jen těžko může odhalit klady tohoto filmu, aniž by prozradil příliš.

Lady je totiž filmem, který hraje na city a pocity. Necháváte se unášet ladnými záběry, do absurdna protahovanými situacemi a vynalézavými audiovizuálními hrátkami, abyste krok za krokem postupovali hlouběji a hlouběji do duše naší hlavní hrdinky, vražedkyně Geum-Jy. První polovina filmu je dlouhou expozicí, sestávající z těsně navazujících flashbacků, jež líčí její život ve věznici. Je Geum-Ja anděl nebo arcimrcha? Park Chan-Wook nedá divákům šanci na tuhle otázku uspokojivě odpovědět dřív než v závěrečných titulcích a je úplně jedno kolik máte nakoukáno nebo jestli jste vyhráli tři matematické olympiády v řadě. Je tisíc cest jak přechytračit filmového diváka a Park je má poctivě vyšlapané.

Přesto se snímek ve své snaze rozhodit kolem sebe falešné stopy, dostává do vlastní pasti - jeho tempo je až příliš melancholické a proto se jeho brány částečně uzavírají např. fanouškům Oldboye, kteří díky Choi Min-Sikovi s kladivem objevili nového boha a tentokrát si přijdou pro další příděl. Kdo viděl Sympathy for Mr. Vengeance, ten jasně ví, že tohle ospalé budování děje, které se v závěru změní v trumfové eso, je jedním z Parkových trademarků, stejně jako matení diváků pomocí flashbacků a snových sekvencí. Oldboy byl ovšem v tomhle směru poněkud západněji střižený a tak by Lady mohla zanechat na vaší duši pár vrásek. Jestli se na ní těšíte až nezdravě, doporučuji nejprve první díl trilogie - Sympathy for Mr. Vengeance - který vás navede na správné koleje a navíc budete mít zkompletovanou sbírku.

Úmyslně se celou dobu vyhýbám přímému hodnocení děje, protože sobecky požaduji, abyste byli z diváckého hlediska tzv. vhozeni do vody a nevěděli jste, do čeho jdete. Jen tak nebudete nervózně bubnovat na hodinky, během prvních minut a budete se při "pomalé jízdě" opájet technickou brilancí a hereckými výkony. Korejci v tomhle směru zjevně používají doping, protože všichni zúčastnění servírují uvěřitelné postavy, minimálně v momentě, kdy přistoupíte na mírně expresivní asijské herectví a pár vyšinutých figurek. O tenhle dojem se zcela jistě zasadil i Park, nicméně tentokrát lze vypozorovat pár chybiček, které sice lze ignorovat, ale přesto se sluší je zmínit, už proto aby mi zaslepení fanoušci nevyčítali ony srážky ve výsledném hodnocení.

Lady je mííírně roztříštěná. S tímhle hodnocením je třeba zacházet opatrně, protože se to vždycky dá svést na úmysl, ale Park přechází mezi jednotlivými kapitolami trochu zbrkle a některé z postav nechá nedořešené. Ve vězeňské fázi mu jistě prominete zkratkovité podání (je to naopak vítané "zrychlení" ;), ale jakmile jsme v reálu, začne být i ta troška postav, se kterou Park pracuje, trošku nepřehledná. Ne že by herci neměli dost prostoru k vyjádření, ale Park je občas výsledným střihem nechává ustoupit do pozadí. Vždy je to ve prospěch celku a přesně v duchu snahy dokázat divákovi, kdo je tu nejchytřejší, ale i tak to trochu zamrzí.

Těch výtek příliš není, co? U korejských filmů je to už hodně velké klišé, ale prostě jsou jiné a i když jich máte pár nakoukáno, dovedou vás překvapit tím, jakým způsobem zpracují poměrně jednoduchou zápletku. Prosté činy jsou tu zpracovány do nevídané hloubky a oproštěny od západních klišé, což může Hollywoodem zhýčkanému divákovi připadat geniální. Tenhle stav už mám za sebou, ale přesto ve mě Lady vyvolala příjemné mravenčení. Přišlo sice až ve druhé polovině, ale minutu od minuty sílilo a přebilo můj dojem z prvoplánového záměru natočit hitovku za každou cenu. Parkův film byl vyhypeován do neúnosných intencí, ale Park si všechna nej... na plakátech dokázal obhájit a natočil snímek, který opět dokázal překvapit. Já jen doufám, že mu ta forma ještě dlouho vydrží, protože na to, že tohle není můj šálek čaje, mi z něj pokaždé chutná víc než dost.