První filmový Silent Hill, ač pravověrnými fanoušky předlohy notně zavrhovaný, je pro mě dodnes etalonem toho, jak by se měly herní adaptace dělat. Christophe Gans hru nikdy nehrál, ale dokázal ji respektovat, scenárista k sobě zručně přimontoval první a druhý díl a ušil děj na míru castingu… a peněz bylo tak akorát, aby se maskéři a trikaři vyblbnuli a filmu tzv. nekoukal podolek. I když se mnou řada lidí tenhle názor sdílí, zjevně nás nebylo dost na to, aby druhý díl (ke kterému konec jedničky vybízí) vznikl rychle. Dokonce nás bylo tak málo, že Gans nenatočil slibovanou Onimushu. Producent Samuel Hadida sháněl peníze dlouhá léta, tak jako jsem já kdysi střádal pětikorunu k pětikoruně na upgrade na 4 MB RAM. To aby mi běžel Duke Nukem 3D. Ale to je jiný příběh. Dost možná zajímavější, než v případě Silent Hill 2. Ten totiž Michael J. Bassett pojal spíš jako rutinní přivýdělek, což je poznat zejména na scénáři.

Návrat do Silent Hill: FOTOGALERIE

Vizuálně vypadá nový Silent Hill skoro tak dobře jako ten první, tedy až do chvíle, než dojde na laciné 3D efekty a ještě lacinější digitální triky. Za dvacet milionů toho člověk moc neupeče, tím spíš, že musí dát něco i navrátivším se "hvězdám" jedničky (Radha Mitchell se objeví na pár vteřin, Sean Bean na pár minut). Dějově se dvojka posunula o nějakých deset let. Sean Bean s dcerou je na útěku, ale všichni víme, že skrz pětatřicet minut high school omáčky a naprosto náhodných děsomomentek se zase propracujeme do Silent Hillu. Až tam může Bassett naplno rozjet sirény strachu a svou vlastní fantazii. Nebo spíš fantazii Christopha Ganse. Hororový talent (Bassett má za sebou Mrtvou hlídku nebo Pustinu) celou dobu spíš oprašuje odkaz původního filmu a tu a tam potěší fanoušky hry, ale bohužel nepředvede ani originální monstra, ani nečekané zvraty. Film tak chvílemi připomíná spíš stylové torture porno s hrdinkou, která nejdřív vříská, a pak dělá monstrům do hlavy díry naleštěnou devítkou.

Film chvílemi připomíná stylové torture porno.Nahodilost veškerého dění vzbuzuje dojem, že Bassett též Silent Hill nikdy nehrál, ale pamatuje si ze svého mládí třeba Double Dragon. Hrdinka obdobným způsobem chodí z místnosti do místnosti a řeší víceméně banální situace (resp. nechává se jimi semlít a nebýt ochoty Bassetta-scenáristy, pravděpodobně by někde ležela rozsekaná na tisíc kousků). Jediným světlým okamžikem je level s plastovými figurínami a jejich pavoučím vládcem. Být ve filmu takhle ujetých sekvencí víc, možná by člověk přimhouřil oko nad omezeným rozpočtem, omezenou inteligencí a všeobecně béčkovým rámem, ve kterém visí původně nadějný, ale v závěru až příliš rychle spatlaný obraz.

Přehrajte si trailer Pokud se oprostíte od předlohy nebo snad dokonce naděje na originální a "jinaký" horor, můžete vzít Návrat do Silent Hillu na milost jako průměrné hororové béčko. Pozici podzimního hororu určitě drží přesvědčivěji než třeba Paranormální aktivita a ve své jednoduchosti je vlastně i příjemně old schoolový. Na druhou stranu v kinech pořád ještě straší Sinister, a to je pro Bassettovu malou domů přeci jen výraznější soupeř.

Poslal bych na sál alespoň fanoušky nemrtvých zdravotních sestřiček, ale i ty se na plátně ohřejí pouze několik desítek vteřin. Někdo si tu evidentně nedělal poznámky při testovacích projekcích. Jeho škoda…