Česká filmová nadílka je letos takový ten neútěšný domácí standard. Jasně, dostali jsme Na střeše nebo Ženy v běhu a blíží se Národní třída. Tyhle kousky ale brutálně přebíjí průšvihy jako Cena za štěstí, LOVEní, Teroristka, Velké dobrodružství Čtyřlístku, Uzly a pomeranče, Skleněný pokoj, Úhoři mají nabito nebo Léto s gentlemanem, na které většinou musí chudák Rimsy. Jenže víte co? Václav Marhoul se rozhodl, že letos budeme světoví. A i když Nabarvené ptáče v teaserech moc nepřesvědčilo, trailer je úplně jiná, málem pětihvězdičková káva. Najednou je tu kupa působivých výjevů, u nichž si vzpomenete na ty nejslavnější žánrové klasiky, a díky bohu nejsou jen hozené do střihačského mixéru. Nová upoutávka má gradaci, pasující hudbu, skvostnou kameru i jasné vrcholy, a kdyby mi někdo řekl, že jde o zapomenutý klenot z 60. let, možná bych mu i věřil. Účast na festivalech v Benátkách a Torontu mi tak přijde zcela oprávněná a doufám, že Nabarvené ptáče úspěšně roztáhne světová křídla.
P. S. Jak podotýká zbytek redakce, ta grafika vážně mohla být lepší...