Cival

10 lidí během jednoho Valentýna prožije své osudné milostné patálie. Nepřipomíná vám to něco? Asi ano a rozhodně to není naposledy, co s tímhle filmem zažijete pocit déjá vu. Klasik žánru Garry Marshall si totiž vymínil, že si do filmografie ještě připíše titul tak milovaný jako Láska nebeská a tak komerčně úspěšný jako Až tak moc tě nežere. Jeho „Den sv. Valentýna“ leží úplně přesně uprostřed zmíněných filmů, jako americky přeleštěná protiváha Curtisova opusu, jen tentokrát o poznání uvolněnější. Kdo ovšem čeká chytrý britský humor, jenž dokáže působit šarmantně sám o sobě, ještě před tím, než jej začnou odříkávat Colin Firth a Hugh Grant, ten bude nejspíš roztrpčen. Stáří jako by vzpěnilo hladinu Marshallových hormonů, a ten se co chvíli pouští do sexuálních eskapád (postelová gymnastika, vibrující kamarád, svádění v noční košilce) v podání adekvátně vybavených hereček. Ansámblu tak dominují spíš masturbační idoly týdnů současných a nedávno minulých (musel jsem tu Jessicu A nějak uvítat zpátky, týká se to ale i Jessicy B), zatímco žánrové komerční jistoty typu Julie Roberts a Queen Latifah se tísní spíš v pozadí. A Jennifer Garner je díky zmíněné košilce někde mezi. Z ekonomické hlediska je tenhle produkt dokonale vymyšlený, protože cílí na mladé i staré, na povrchní i přemýšlivější, na ženy i na jejich chlapíky. Až se mi tak nějak zdá, že se ho takový Jamie Foxx vůbec nemusel účastnit.