Francouzské komedie mám v posledních letech spojené hlavně s trapnými hereckými kreacemi Christiana Claviera, buranským humorem partičky kolem Philippa Lacheaua či pitvoření ve stylu Bruno Dumonta. Ani jedno však nedělá francouzské komediální tradici příliš dobré jméno, a tak je velmi potěšující, když se k nám dostane kousek, který se drží nohama na zemi. Právě to platí pro nenápadný kousek od Guillauma Braca, který měl premiéru loni v Berlíně. A ačkoli v přeplněné červencové nabídce pohříchu zapadne, určitou pozornost si jistě zaslouží.

Příběh nikterak složitý není. Félix se během jednoho večírku v Paříži seznámí s dívkou Almou, která však musí druhý den odjet na venkov. Impulsivní mladík se za ní společně s kamarádem, dobráckým Chérifem, bez ohlášení vydá. Pokoutně se vecpou do auta neurotického zbohatlíka Edouarda a popichující trio vyrazí na nezkažený jihofrancouzský venkov. Situace se samozřejmě zkomplikuje, když Edouard musí kvůli opravě auta zůstat v cíli cesty déle, než by si představoval, a ani Félixovy námluvy neprobíhají podle jeho představ. Ideální nastavení pro bláznivou komedii plnou záměn, zběsilých úprků a letní pohody, že? Inu, právě naopak.

Lépe řečeno, pohodové atmosféře se přece jen blížíme – vodácký kemp a malebná krajina si o feel-good náladu přímo říkají. Zároveň je ale ve svěžím vzduchu cítit silná melancholie po nenaplněných očekáváních a falešných snech zakrývajících hlubší nejistoty. Pokud slovo hořkosladký navzdory tuctům českých komedií, jež se tímhle přívlastkem ověsily, má ještě nějaký význam, právě sem se ideálně hodí.

Všichni tři mladíci si z velkoměsta nesou nemalou psychologickou zátěž, která postupem vyprávění decentně probleskuje, Brac se však nesnižuje k doslovnosti či patosu – a to ani ve chvílích, jež si o to vyloženě říkají. Posmutnělé ladění se zadrhne jen na konci, který si z žánrových důvodů žádá happy end, jenže předchozí děj k němu příliš nesměřuje. I to se však daří vyřešit vcelku šalamounsky a po hodině a půl strávené ve společnosti zcela obyčejných charakterů si řeknete, že byste to s nimi ještě chvíli klidně vydrželi.

Chybí nechutný humor a přehrávání, místo nich nastupuje všednost a situace, které diváci pravděpodobně znají. To hlavně zpočátku znamená lehkou nudu, jenže postupně se vám sympatičtí hrdinové dostanou pod kůži. Civilní ráz podtrhuje i observační kamera, která svou statičností a dlouhými záběry místy připomíná dokument; každá scéna je však nenásilně vypointovaná a Brac má nepochybně výrazný talent pro vyprávění obrazem bez zdlouhavého vysvětlování. K tomu mu pomohla i přirozenost mladých herců, respektive studentů herectví, s nimiž scénář vytvářel a dopřával jim dostatek prostoru k improvizaci. Výsledek je překvapivě celistvý a zároveň nehraně civilní.

Tahle komedie není třeskutě vtipná, s nadhledem však vypráví o patáliích, které většina z nás ve věku 20+ řešila. Hledání partnerské lásky i vztahu k sobě samému, machrování před kamarády i prostá snaha užít si dovolenou. Neokázalá jednohubka skrývá ve své subtilnosti silně humanistické poselství a nepotřebuje k tomu rozmáchlá gesta.