První Na hraně smrti v roce 2022 díru do světa vyloženě neudělalo a dokonce ani nešlo do českých kin, šlo nicméně o titul s rozpočtem 3 miliony dolarů a globálně utržil 21,8 milionu dolarů. Tvůrci si tak zřejmě spočítali, že se jim realizace pokračování může snadno vyplatit. Především proto, že se následně stal docela slušným hitem na streamu. Ukázalo se tak, že jsou plány trochu ambicióznější a že se chystají hned dva sequely, které se mají těsně po sobě. Režie třetího dílu se má po vzoru původního snímku chopit scenárista a režisér Scott Mann. I když ke dvojce též napsal scénář, režijní povinnosti přenechal bratrům Peterovi a Michaelovi Spierigovým, tvůrcům dvojice sci-fi snímků Svítání a Predestination s Ethanem Hawkem či Jigsawa, který měl zhruba dekádu nazpět fungovat jako reboot série Saw a úplně se mu to tehdy nepovedlo. Jaké nicméně je jejich pokračování Na hraně smrti?

Pokračování přímo navazuje na události prvního dílu. Jedné z hlavních hrdinek, Shiloh, se minule stalo lezení do výšek osudným (snad to nikdo nebude brát jako spoiler) a tentokrát se příběh soustředí na její mladší sestru Jax. Ta se setká s Lucy, přítelkyní Shiloh, a rozhodne se s ní uctít památku své sestry cestou do Thajska, kde mají v plánu vylézt na horu Kwan, jedno z míst, které měla Shiloh v plánu navštívit, ale bohužel se jí to už nepodařilo. Jenže při lezení na tuto horu je ve výšce 1524 metrů nad zemí uvězní sesuv kamení. Jax a Lucy tak nyní čeká boj o přežití, během něhož dojde i na nečekaná odhalení, šrámy z minulosti a konfrontaci s vlastním strachem.

Kdo jde na Na hraně smrti 2, ten nejspíše nepřekvapivě očekává pokračování původního filmu… a také ho dostane. Mění se tu sice lokace i ústřední postavy, Spierigové ovšem jinak natočili velmi podobnou podívanou, pouze v jiném odstínu. Označit ji za vyloženou kopírku a bezduchý sequel by přeci jen bylo trochu moc. Dvojka se totiž tak trochu odvrací od čistého survival thrilleru a vydává se brakovější a béčkovější cestou. Nutno podotknout, že poměrně zábavnou. Musíte však přistoupit na pravidla hry a přimhouřit oči nad tím, jak křečovitě občas snahy příběh druhého Na hraně smrti okořenit působí.

Mann a spoluscenárista Jonathan Frank si zřejmě sami uvědomili, že prostě nemůžou napsat ten samý příběh a připsat k němu jen číslovku 2. Občas je sice znát, že asi dá zabrat vymyslet příběh s podobným konceptem, který může trvat alespoň 90 minut. V tomto ohledu nepomáhají jen dějové zvraty, ale i flashbacky, v nichž se alespoň v nějaké formě vrací Shiloh v podání Virginie Gardner. Přitom tyto návraty vlastně dávají smysl, protože se skrze ně daří nějak vykreslit vztah Shiloh s její mladší sestrou v podání Harriet Slater. Ta zpočátku trpí formou klaustrofobie a snadno se může ukázat, že uctít památku sestry tímto způsobem nebyl z její strany tak úplně nejmoudřejší nápad. Boj o život ji ovšem přeci jen nutí k tomu, aby se svým strachem bojovala. A zábavné to svým způsobem je nejen díky tomu, že díky svému obleku může snadno evokovat Laru Croft. Chce to jen přimhouřit oči nad zákony fyziky a přistoupit na pravidla hry, jež tento snímek stanovuje poměrně výrazně.

S bratry Spierigovými je to složité. Jsou šikovnými řemeslníky, málokdy se jim to ovšem podaří projevit. Tady jim to nicméně svým způsobem jde. Chvílemi jejich rukopis působí, jako by měl Michael Bay natočit podívanou s minimálním rozpočtem (dvojka měla stejně jako první díl stát 3 miliony dolarů), za pochodu se jim daří přijít s pár stylovými záběry. Často v nich sice figuruje nepříliš učesané CGI a od tak komorního thrilleru se prostě nevyplatí očekávat zázraky, přesto Spierigové v rámci možností dělají maximum. A i když jde o titul s minimálním rozpočtem, působí za pochodu rozhodně lépe nežli nejrůznější akční béčka, která často mají alespoň pěticiferný rozpočet. A to Spierigovým stačí skutečně málo, například jak snímají různě chabé konstrukce, z nichž se kymácejí hřebíky. Budují tu atmosféru v minimalistických podmínkách, přesto poměrně efektním způsobem. Nehledě na to, že scény, které mají působit klaustrofobicky, tak také fungují.

Dvojka se snaží vyvolávat dojem, že jde více po postavách, škoda jen, že o nich více vypovídají samotná odhalení jejich skutečných motivací, než aby se ty postavy za pochodu vykreslovaly. Od Na hraně smrti sice nikdo nejspíše nečeká psychologické drama (byť k němu první díl chvílemi má docela blízko), charaktery tu nicméně za pochodu více fungují spíše jako záminka k tomu natočit další scény. Jsou tu momenty, které se pokoušejí o nějaké budování emocí, stejně tak příběhové skluzy posouvající tak trochu jiným směrem, všechno to ovšem působí dojmem, že to tam prostě je… i když by nutně nemuselo.

Využívá pokračování Na hraně smrti naplno svůj potenciál? A jak jde vlastně zdánlivě ukotvený koncept ještě posunout? Závěr dvojky naznačuje, že by mělo v trojce dojít k jakémusi vyvrcholení dvou prvních dílů, je nicméně pravděpodobné, že trojka bude do velké míry opět variací. Těžko říct, zda se Mann bude chtít více vrátit ke komornějšímu pojetí, anebo jeho scénář k pokračování naznačuje, že má v plánu se příště ještě více utrhnout ze řetězu. Svým způsobem je však zábavné sledovat, jak se někdo pokouší bojovat se zdánlivě pevně danými mantinely a přece jen pokračování dodat něco navíc. Je snadné diskutovat o tom, jak funkční to je, pokračování Na hraně smrti je tím nicméně svým způsobem zábavné… byť možná chvílemi v místech, kde se o to vyloženě nepokouší. I díky tomu ovšem nejde o úplný výplach a derivát originálu, což dnes také není u pokračování větších či menších hitů jistotou.