Představuju si, že přibližně před dvěma lety proběhl s hlavouny Netflixu tenhle rozhovor: 

„Dobrý den pane LeClercq, tak co nám nesete?“'
„No, natočili jsme spolu už dva malé thrillery. Za moc nestály, to je pravda, ale podle mě už bych si i tak zasloužil něco většího.“
„Země a krev a Stráž mají na CSFD – to je nějaký bulharský web s hodnocením filmů – oboje pod padesát procent. A koukám, že ani vaše další věci tam nehodnotí úplně kladně. A vy jste dělal i s Van Dammem? Škoda, že není rok 1993, to bychom určitě něco vymysleli, ovšem takhle...“
„Ale počkejte, znáte Mzdu strachu?“
„Neznám.“
„Ta je od nás. Francouzská legenda, má to už sedmdesát járů, jenže v žebříčcích nejlepších thrillerů se to pořád objevuje hodně vysoko. Kvůli tomu stáří to moc lidí nezná, je to černobílé, dlouhé a není to Hollywood, ale znalci vědí. Fakt klasika.“
„Poslouchám...“

„Pak je tu remake, ten dělal Friedkin. Víte, ten co natočil Francouzskou spojku nebo Vymítače ďábla. Tohle se mu moc nepovedlo, respektive ten film je super, jen to natáčení bylo peklo a tak trochu mu to zabilo kariéru.“
„A o čem to teda je?“
„Vybuchne ropný vrt a někdo tam musí dovézt nitroglycerin, aby to uhasili. Já to moc nepochopil, ale to je jedno. Každopádně jedou v kamionech, protože letecky se to nedá přepravit. A fakt to je napínavý, protože každý výmol může způsobit výbuch, ti řidiči jsou strašní drsňáci s temnými tajemstvími a je to prostě hrozně atmosférický, tvrdý a chlapský. Dejte si někdy ten originál, i tu Friedkinovu verzi.“

„OK. Beru to tak, že jedno je klasika a to druhé přinejmenším zajímavý film. Já ale pořád koukám na tu vaší filmografii a prostě nejsem si úplně jistý, jestli jste ten pravý, aby natočil novou verzi něčeho takového. Je vám jasné, že očekávání budou hodně vysoko? My vám můžeme zařídit dobré obsazení i nějaké atraktivní prostředí, bohužel ta režie zůstane na vás. Navíc se to musí vybalancovat tak, aby byli spokojení fanoušci těch starých adaptací i lidi, kteří si chtějí pustit akčňák s kamiony. A zároveň to nesmí působit jako zbytečnost. Jak vlastně chcete to publikum zaujmout? Máte nějaký nápad, jak se odlišit od těch dvou starších verzí?“
„No… říkal jsem si, že bych to natočil jako strašlivou sračku...“
„OK, zkusíme to. Konec konců, lidi to u Netfixu tak trochu čekají.“

Ale konec blbých fórů. Původní Mzda strachu Henri-Georgese Clouzota skutečně je klasika a Friedkinova prokletá verze hodně zajímavá podívaná, ve které víc prostoru dostávají příběhy jednotlivých hrdinů, je temnější, zlejší a krutější. A její natáčení bylo peklo, proti němuž by Coppolova Apokalypsa vypadala jako letní tábor. Rozhodně nejde o akční podívanou v tom klasickém slova smyslu, ale o thriller, v němž si hrdinové sahají na dno svých fyzických, psychických i morálních sil. Filmy, v nichž se umírá náhle, nehrdinsky a krutě. Podívaná, která dovede zalézt pod kůži a dovede být stejně silná jak při samotné cestě dvou kamionů plných nitroglycerinu, tak v dialozích. 

A Julien Leclercq si asi řekl, že mu tohle všechno je úplně jedno. Vůbec nevadí, že jeho Mzda za strach pracuje s postavami trošku jinak, i Friedkin si hrdiny upravil, ale potíž tkví v tom, že jde o šablonovité figurky. Dva bratři, mlčenlivý žoldák, dobrácká blondýna z neziskovky, její naivní kolega a chlap, u kterého víte, že hrdiny zradí. Tady se fakt nikdo nesnažil. Stejně jako v předchozích filmech se i tady pokoušejí tvůrci s pomocí flashbacků vyprávět o životě hrdinů (zdaleka ne všech), jenže jde o tak banální historky, že i ty šutry v severoafrické poušti jsou zajímavější. Ale budiž, asi není problém smířit se s tím, že Leclercq nenatočil novou klasiku a vykašlal se na práci s postavami a pojal svou novinku jako akčňák. Jenže v tomhle směru to dopadlo snad ještě hůř. 

Jako realizátor akčních a napínavých scén zklamává Leclercq naprosto ve všem. Na triky očividně nezbylo moc peněz a při přestřelkách a honičkách jsem měl pocit, že nekoukám na film, ale na nějaké video z natáčení o tom, jak akční scény vznikaly. Není tu jediný nápad, jediná atraktivní scéna, při střílení se ledabyle přestříhává z hrdiny na lumpa bez špetky kreativity a při nahánění v autech v poušti to vypadá ne jako kdyby zloduši pronásledovali hrdiny v explozivních kamionech, ale jako v klidu jedoucí konvoj. Na silnici bez zatáček. Tuhle dostaneme mizerně natočené střílení, pak špatně odrežírovanou honičku, potom blbnutí v minovém poli, které jsem si musel pustit dvakrát, protože jsem u něj usnul, a asi dvě scény citují původní filmy. Jen aby to celé skončilo jako melodramatická volovina. 

Pokud bych fakt měl něco chválit, tak snad jen to, že jde o další netflixovku, která netrvá 150 minut, ústřední  herecké duo nějaké to charisma má (ovšem Lenoir je ve Ztracené kulce o dost lepší) a že to pouštní prostředí působí celkem atmosféricky. Jinak je však Mzda za strach totální omyl a ze strany režiséra nejen po všech stránkách nezvládnutý, ale obávám se, že tu došlo i k naprostému nepochopení, proč jsou verze Henri-Georgese Clouzota a Williama Friedkina tak respektované. O tomhle filmu nebude za měsíc vědět nikdo. A doufám, že o jeho režisérovi také ne.