O FILMU
Potkali jsme se v metru. Stála tam a měla slušně naklopeno. Potácela se po nástupišti a dokonce málem spadla do dráhy. Byla celkem pohledná, jedna z těch dívek, co jim opravdu sluší klasická kombinace džíny a třičko. Mohlo jí být tak čtyřiadvacet. Nastoupili jsme do stejného vozu a ona se zmocnila tyče jako se tonoucí chytá stébla. Ve své neohrabanosti byla roztomilá. Plešatému chlápkovi s novinami to tak nepřipadalo. Když nad tím teď uvažuji, mohl to být úmysl? V jednu chvíli sebou její zavřené oči cuknuly a tyč tlačící na žaludek vykonala své. Chlápkova hlava se v krátkém okamžiku stala cílem a její zvracení jako by nemělo konce. Pokud jsem jí předtím sledoval jenom já, teď si získala pozornost všech cestujících. Náhle na mě pohlédla a ještě než omdlela prohlásila do toho ticha skoro až vyčítavě "Miláčku...". Cože? Opravdu to řekla? Zraky všech přítomných se do mě zabodnuly a než jsem se nadál, už jsem jí nesl na zádech vstříc nejbližšímu hotelu. Někdy jsem prostě až příliš velký dobrák. Sedím tu teď na posteli skromně zařízeného pokoje a ona spí vedle mě, vypadá tak nevinně a spokojeně. Copak jsme se nemohli sejít nějak normálně? Nechám jí tu alespoň číslo, aby ráno nepanikařila...