Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Moje borůvkové noci | My Blueberry Nights | 2007
csfd  imdb  kinobox
US premiéra: 04.04.2008
CZ premiéra: 12.06.2008
režie: Kar Wai Wong
hrají: Norah Jones, Jude Law, Natalie Portman, Tim Roth, Rachel Weisz

Moje borůvkové noci: Recenze


ikona
Shushika
 
Takže vám se zachtělo Wong Kar-waie, asijsky tlumených emocí na západní způsob, životního poznání, posmutnělé atmosféry tekoucí jako med a navrch hudby Norah Jones? Máte to mít. Pokud bychom Wong Kar-waiovy Moje borůvkové noci měli soudit jen na základě vnějších znaků a trademarků jeho tvorby, museli bychom říci, že uctívaný tvůrce artových hitů Stvořeni pro lásku a 2046 opravdu neskrblil a dostál své pověsti. Toho, kvůli čemu si ve světě získal takové renomé, je skutečně plné plátno.  Stabilní fanoušci jeho filmařiny i ti, kteří se s ním na plátně setkávají  vůbec poprvé, však 12. června dvakrát jásat nebudou. Guru se sice vrátil, ale trvalo mu to dlouho, protože evidentně zabloudil. Moje borůvkové noci nejvíc připomínají krásnou krabice plnou pestrobarevných papírů, ve které však chybí to podstatné – dárek, ze kterého by se bylo možno těšit i poté, co obaly skončí v koši.   

Sledování Mých borůvkových nocí bude možná citlivým jedincům připomínat očistnou emocionální lázeň, do které se ponoří a po skončení procedury budou nadmíru spokojeni. Možná. Je tu však minimálně i druhá skupina diváků, kteří k hlubokému filmovému zážitku potřebují i něco víc. Ti, kteří se „nechytí,“ mohou zažívat pocity člověka, který zvyšuje úsilí, pátrá, obrací výše zmíněnou krabici vzhůru nohama, ale nenachází. Moje borůvkové noci jsou Wong Kar-waiova óda na krásno v každém kousku. Prakticky od prvního záběru vytváří táhle sladkobolnou atmosféru, ve které si unavení, vnitřně zranění a samozřejmě velmi sympatičtí lidé vzájemně lížou rány a většinou říkají samé hezké, moudré a povzbudivé věci. Už tady by mohlo Elizabeth (Norah Jones) i Jeremymu (Jude Law) svitnout, že jsou si vlastně souzeni, a tudíž nic nebrání vášnivému polibku, dalšímu mudrování o světaběhu a nerušené konzumaci okoralých borůvkových koláčů, které přece nejsou o nic horší než ty, co se snědly.

Jenže Strůjce soudí jinak. Diváci si přece zaplatili za celovečerák a tak postavy poněkud násilně rozdělí, aby… Aby co? Zažívaly tisíce všednodenností i docela obyčejných setkání, mohly si dva roky psát květnaté dopisy a ujišťovat se v tom, co stejně už dávno vědí a v skrytu považují za správné. Ať jste na začátku, v polovině a nebo před koncem, čekáte, kdy už se konečně vynoří pravý důvod toho, proč to s námi Wong Kar-wai hraje právě tímhle způsobem a všechno, co jste dosud viděli, se zúročí v něco většího, silnějšího a hlubšího. Elizabeth, se kterou to chtě nechtě musíme po většinu dění táhnout, se setkává se stále novými a novými lidmi, jenže interakce, jež mezi nimi vznikají, jsou stále dokola o tom samém. Chvilku spolu pobudou, pokecají, věnují si nějaké ohrané moudro a pak si jde každý svou cestou. Žádné hrany, drásání, převracení života naruby… jen pohoda a jazz. Film je v 50. minutě a vy netušíte, o čem chce ještě další hodinu vyprávět, když je všechno jasné jako facka.   

A to tím silněji, oč víc je vám jasné, že Elizabeth je vlastně hrozně nudná a nevýrazná postava, která se nechá vláčet okolnostmi. A to jí jen přitěžuje. Nemění se ona, nemění se postavy kolem ní a každá nová situace se zdá být pouze záminkou k tomu, aby zazněl další krasosmutný song od Norah Jones a postavy při tom poněkud nepřítomně zíraly do dáli. Na konci se režisér snaží vyvolat zdání, že právě zaznělo TO, co mělo být předáno, ale myslím, že mezi diváky bude jen málo těch, kteří z toho budou kdovíjak unešení. Spíš se budou radovat z toho, že už je té natahované žvýkačce konec. Veškeré dění je totiž tak přímočaré, vstřícné, jednoznačné a bezkonfliktní, že zavání kýčem. Ano, to slovo už na Moviezone dlouho nezaznělo… Na začátku filmu Jude Law říká, že bezpečnostní kamera, kterou si do svého lokálu instaloval, je něco jako jeho deníček. Přístroj běží a zaznamenává. Ale protože má jen jednu danou perspektivu, může to trvat i celé týdny, než zachytí něco pořádného.  Moje borůvkové noci se vlastně takovému deníčku podobají (ehm, ty metafory se nám dnes nějak množí) – je  vyveden úhledným písmem, autor si do něj vlepil moc pěkné obrázky, ale vše osobní bohužel selektuje tak tvrdě, že v něm nakonec nezbylo nic, co by někoho vůbec mohlo zajímat.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (23)

Verdikt

avatar4/10

Shushika

Elizabeth a Jeremy se po nějakou dobu setkávají v nočním lokálu a plkají o životě. Cítí, že jsou si blízcí, ale jeden druhému to nedají najevo. Těžko říct proč. Režisér je od sebe odtrhne a oni musí následujících 80 minut trávit jeden bez druhého, aby... Pokud Wong Kar-Waiovy filmy doma fungují a nad jejich poetikou se rozplývá kde kdo, na Západě už tak pevný v kramflecích není. Borůvkové noci samy o sobě bohužel nedokážou uspokojivě zodpovědět otázku, proč vlastně vznikly.


Hodnocení redakce

  • avatar4/10

    Cival

  • avatar5/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar4/10

    luksa

  • avatar8/10

    5h1nj1

  • avatar6/10

    aik

  • avatar5/10

    Phat-K

  • avatar3/10

    Shaman05

  • avatar6/10

    liuk

  • avatar6/10

    strangercz

  • avatar6/10

    TeePee

  • avatar9/10

    montana_cz

  • avatar5/10

    Sentido

  • avatar5/10

    MeaCulpa

  • avatar6/10

    Slide

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace