V půlce devadesátých let se z Willa Smithe rychle stala velká hvězda. Po Mizerech se naplno ukázal i ve Dni nezávislosti, jen aby svou dominanci potvrdil v Mužích v černém. U Baye a Emmericha se přitom mohl spolehnou na přímočarý scénář, špičkovou akci a luxusní hlášky. Ve finále téhle volné trilogie to však měl daleko těžší, jelikož šlo o velmi podivný projekt.

Ačkoliv to zní skoro neuvěřitelně, Muži v černém jsou adaptací temného a drsného komiksu. Látka se ale pod dohledem Barryho Sonnenfelda proměnila v rodinnou sci-fi komedii, která cílila hlavně na fanoušky Krotitelů duchů. Kdyby se něco podobného dělo dnes, film by se na internetu ukamenoval dlouho předtím, než by se vůbec začal natáčet. V devadesátých letech ale věci fungovaly trochu jinak, takže se režisér Addamsovy rodiny mohl znovu utrhnout ze řetězu a natočit osobitou akční jízdu s perfektními hrdiny.

Co si totiž budeme namlouvat, největší síla Mužů v černém spočívá v parťáckém pošťuchování agentů J a K. Zatímco Smithův nováček nikdy nepřestane mluvit (a vypadat strašně cool), pragmatik s tváří Tommyho Lee Jonese se snaží co nejefektivněji zachránit planetu. Jasně, Sonnenfeld oslňuje i promakanými mimozemšťany (zasloužený Oscar za masky!), skvěle nechutným padouchem a chytrým zasazením do New Yorku. Pokud jste však stejně jako já protáčeli VHSku pořád dokola, bylo to kvůli Smithovým hláškám a Jonesově eastwoodovské efektivitě.

No a pak tu samozřejmě jsou boží gadgety! Na ty měl od 60. let monopol James Bond, Muži v černém ale představili raketové auto, hlučnýho cvrčka a především neuralyzér, jenž dalece přesáhl odkaz samotného filmu. Ultimátní mazač paměti je v popkultuře pevně zakořeněn dodnes. A ne, není to díky třem pokračováním, která na jedničku hledí z úctyhodné dálky.

V tuhle chvíli možná namítáte, že jsou Muži v černém vlastně jen nadprůměrnou sci-fi komedií. Já mám ale pocit, že v téhle škatulce možná začali, jen aby ji za dvě a půl dekády elegantně překročili. Tak dobře vymyšlené a realizované blockbustery, z nichž si člověk pamatuje kupu scén a hlášek (a stylovou hudbu!), se prostě točí čím dál tím méně – a nemám pocit, že se tu přehnaně topím v nostalgii.

Schválně dejte v diskuzi vědět, co všechno vám z Mužů v černém uvízlo v paměti (a víte, že už to z ní nikdy nedostanete). Něco mi říká, že ta kanonáda legendárních momentů bude stát za to.