Předem se přiznám, že norsko-dánský originál, který u nás běžel pod krásným názvem Boj sněžného pluhu s mafií, jsem neviděl, takže jsem z pohledu na vedle zívajícího Mr. Hlada jen usuzoval, že se režisér Hans Petter Moland s adaptací svého vlastního díla do amerických reálií moc nenadřel. Liam Neeson tu přebírá štafetový kolík po Stellanu Skarsgardovi a hraje zádumčivého řidiče sněžného pluhu, kterému mafie napůl omylem zabije syna. A to je celé. Neeson nastartuje pluh, odjede do Denveru zjistit co a jak, upiluje pušku a s nevzrušenou samozřejmostí se skrz mrtvoly propracovává k hlavnímu bossovi. 

Jestli od Mrazivé pomsty očekáváte něco na způsob Wind River, jste na té nejnesprávnější z nesprávných adres. Mrazivá pomsta je především černohumorová komedie, která možná cituje ze slavnějších klasik, ale i celá ta podobnost s coenovkami a Fargem je tu jen kvůli postavě naivní a odvážné policistky Emmy Rossum. Až příliš pozdě naivní divák zjistí, že je tu Emmy jen na okrasu, stejně jako drtivá většina vedlejších postav, kterým film v průběhu dvouhodinové stopáže rád vystaví stopku v podobě pomníčku. Hans Petter Moland využil velkorysejší rozpočet i Neesona v hlavní roli, který hraje… typického Neesona. Nikdo neřeší, jak se z občana roku v montérkách najednou stane nezastavitelný zabiják a vlastně to ničemu nepřekáží, protože Molandova báchorka se prostě odehrává ve světě, kde hodným všechno vychází a zlí jsou za karikatury. 

Mrazivá pomsta: FOTOGALERIE

Právě to zjednodušování, spolu s úmyslnou severskou atmosférou, v níž bloumajícího Neesona, shazujícího monotónně mrtvoly do vodopádu, doprovází příznačně bloumající hudba, mi vlastně docela sedlo. Možná za to mohlo zklamání z přehnaného a hloupoučkého Polaru, jež se o podobnou mizanscénu neúspěšně pokoušel na Netflixu. Tady má režisér mnohem jistější ruku a může se opřít i o solidní herce. Jediným ústřelem je snad jen záporák “povoláním mafiánský syn” Tom Bateman, protože se skoro až křečovitě snaží o reminiscenci na Joaquina Phoenixe z Gladiátora. Místy to sedne, místy to bolí, ale celkově lze ten jasný tah na branku pochválit. Všichni v publiku vědí, kam se jede a Moland nikde zbytečně nezastavuje.

Aby ne, když už točí to samé podruhé. Stačí se podívat na ukázku z předlohy a zjistíte, že si rád znovu obtáhnul i identické záběry, ačkoliv v dražším remaku vypadají o třídu líp. Mrazivá pomsta by se snadno dala přirovnat k devadesátkovým tarantinovkám nebo gangsterské éře Guye Ritchieho. Snaží se být podobně břitká a rychle servírovat a ještě rychleji uklízet jednorozměrné karikatury s kvérem nebo kudlou. Molandův film ale jako by si uvědomoval vyčpělost žánru a rovnou se nepokrytě pasuje na komedii. Žádnou vraždu, smrti či zabití tu nelze brát doslova a Neeson hrající typického Neesona tomu dává královskou korunu. 

Přehrajte si trailer Už proto bych doporučil vyrazit na tenhle remake bez přehnaných očekávání, ale s o to větší chutí. Lidem nepolíbeným severským originálem totiž nabídne porci neuvěřitelně příjemné zábavy, která dnes spoustě filmů chybí. Blockbustery často nabízí takový ten upjatý, pro masy vydezinfikovaný humor, snaživé indie žánrovky naopak často zakopávají o vlastní ambice. Mrazivá pomsta je jako obhajoba titulu mistra světa - Moland už dobře věděl, co funguje a co ne, takže si mohl svou gangsterku v klidu vypiplat. Remake překonává bodycount originálu o tři mrtvoly, ale kvůli eRku, akci nebo hláškám se do kina nehrňte - Mrazivá pomsta v žádném jednom ohledu nad žánrovou konkurenci nevyčnívá. Jen prostě všechno dělá tak dobře a nenuceně, že vám ty dvě hodinky utečou jako voda plná nebožtíků obalených pletivem.