Steven Spielberg natočil za poslední dekádu čtyři filmy a žádný z nich nepronikl mezi jeho "klasická díla". Kauzu čtvrtého Indyho není potřeba otvírat a Tintin rozhodně nesednul všem, Válečný kůň a Lincoln pak byli vyloženě matnými dramaty, nad kterými jásali zejména skalní fanoušci. V podstatě se tedy dá říct, že se už dlouho čeká na Spielbergův comeback. A jak jste nejspíš uhodli, Most špiónů oním comebackem rozhodně je.

Pokud bych měl sáhnout k čerstvému přirovnání, vytane mi na mysl Marťan. Nový Spielberg je totiž přesně tou sebejistou prací, v níž je cítit ruka zkušeného filmaře. Všechno vypadá náramně, ladně se přebíhá mezi vážnou a zábavnou polohou, hlavní hrdina je ultimátní sympaťák... a přitom to vypadá, že se na place nikdo nezapotil. Jako by se prostě jen realizoval výborný scénář, krapet se to poladilo ve střižně a voila, máme tu něco, co by se z fleku mohlo dávat k dobru na filmových školách.

Příběh odvážného amerického právníka (Tom Hanks), který za studené války hájí lapeného ruského špióna, jednoduše chytne a nepustí. Možná jste si všimli, že má tenhle výlet na konec 50. let mohutných 141 minut. Spielberg ale na začátku chytne ideální tempo a pálí do vás jednu důležitou scénu za druhou, takže se najednou přiřítí titulky a vy byste přísahali, že to nemělo víc než dvě hodiny. Jak je to možné? Na všech postech se holt sešli absolutní profíci a je to cítit z každé vteřiny filmu.

Nejviditelnější je tu samozřejmě Hanks, který hraje spielbergovskou variaci Attica Finche. Peckův právník z Jako zabít ptáčka patří mezi nejoblíbenější americké postavy vůbec, protože šlo o neoblomného správňáka, který reprezentoval americkou morálku v té nejčistší podobě. Hanksův James Donovan je na tom úplně stejně a z fleku byste mu svěřili svůj případ. I když mu bratři Coenové do scénáře připsali kupu hlášek a udělali z něj o něco živelnějšího hrdinu, který je spíš zručným vyjednavačem než famózním obhájcem.

Momenty, kdy musí Hanks žonglovat se záměry hned tří světových velmocí, jsou díky tomu stejně napínavé jako zábavné. Nejde ale o jediné vrcholy (převážně dialogového) filmu, perly totiž padají i v jeho rozpravách se souzeným Rusem, jehož brilantně ztvárnil Mark Rylance. Málo známý Brit tu hraje možná nejklidnější postavu filmové historie. A kupodivu věříte mu každé gesto i každé slovo, což z něj dělá nečekaný středobod filmu a vyloženě památného pohodáře.

Přehrajte si trailer Za Rylancem a Hanksem pak stojí armáda neselhávajících přihrávačů, Spielberg sem totiž zbytečně necpal rozptylující hvězdy, ale spoléhá se spíš na schopné veterány, kteří perfektně dotvářejí dobovou atmosféru. S tou mu samozřejmě pomáhá i výborná kamera Janusze Kamińskiho, nádherná hudba Thomase Newmana a triková omáčka, která je až na pár výjimek z ranku "něco tu musí být digitální, ale těžko říct co všechno." Z Most špiónů tak vyzařuje příjemná nadčasovost a nebýt postaršího Hankse, kdekoho byste možná přesvědčili o tom, že se jedná o deset dvacet let starý film.

Spielbergova novinka tedy patří mezi vzácnou hrstku filmů, jimž sluší nálepka "čistá hollywoodská práce". Je ohromně vtahující, příkladně napínavá i nečekaně zábavná, jen aby ve finále byla i patřičně dojemná a možná trochu poučná. Pochopitelně se to celé neobejde bez patosu a kdo zná skutečné události, kterých se film docela pevně drží, přijde o pár zásadních překvapení. I tak ale jde o jeden z těch celovečeráků, které mají natolik dobré postavy a příběh, že si je kdykoliv dáte znova. Kéž by Spielberg tyhle univerzální podívané točil častěji. Vyždímat z podobného materiálu takovou pecku je totiž důkaz režijního mistrovství, kterého v kinech nikdy není dostatek.