Když se v roce 2020 vraceli do kin Mizerové se svým třetím filmem, nebyli v úplně záviděníhodné pozici. Série ležela dlouho u ledu, kariéra Martina Lawrence se ocitla v bodu, kdy by snad kývl i na roli v novince Evy Toulové, a Will Smith se pokoušel o velký návrat a vycházelo mu to tak nějak napůl. Navíc se za kameru postavili dva neznámí Belgičané, kteří dostali za úkol jít ve stopách Michaela Baye, což není nic snadného. Jenže ono to do sebe celkem dobře zapadlo. Trojka nabídla bayovský vizuál, skvělou akci, mezi oběma hrdiny to jiskřilo podobně jako kdysi a fandové tak většinou odcházeli ze sálů spokojení. Rozpočet se navíc povedlo stlačit pod devadesát milionů, takže i ty čtyřsetmilionové tržby vypadaly docela pěkně. Návrat Mikea Lowreyho a Macruse Burnetta by se tak dal asi považovat za úspěch na všech frontách. Čtyřka se zdála být nevyhnutelnou. Ale bude to s ní malinko složitější. 

Mike a Marcus stárnou, z jednoho se stal děda, druhý se po padesátce rozhodl usadit, pořád však jezdí po Miami ve sporťáku, chovají se jako puberťáci a sem tam někoho stylově odstřelí. Jenže jejich kapitán a kamarád, který byl zavražděn v minulém díle, jim ze záhrobí posílá vzkaz a vyšle je na misi, při níž mají vypátrat zrádce v policejních řadách, kvůli čemuž se ale sami stanou v očích zákona zločinci a uprchlíky. Není divu, že se pořádně naštvou. 

Mizerové: Na život a na smrt: FOTOGALERIE

To, že se v miniroli vrací Joe Pantoliano, jenž si šéfa Mizerů vždycky strašně užíval a jeho vystresovaný uřvaný kapitán patřil k nejzábavnějším postavám celé série, určitě potěší. Jenže do jisté míry představuje to, co je na čtvrtých Mizerech špatně. Jakoby se Mike, Marcus a především tvůrci odmítali posunout dál. Nejde samozřejmě jen o to, že děj musí rozhýbat mrtvá postava a popravdě ani camea veteránu mi nevadila (v některých případech skutečně potěší). Ale snaha připomínat přes flashbacky nepodstatné podzápletky dvojky a víceméně bezdůvodně na ně navazovat už smrdí scenáristickou leností. Jakoby se tvůrci nechtěli spokojit s tím, že natočí regulérní čtyřku, ve které se hrdinové pohnou o k něčemu novému, a raději sází na nostalgii, pomrkávání na fanoušky, odkazování a točí se v kruhu. Ve trojce, když šlo o návrat po letech, to bylo zábavné a do jisté míry možná i nutné. Ve čtyřce to působí trochu zoufale. 

Navíc se tu bolestivě ukazuje, že Mike a Marcus vlastně nejsou extra zajímaví hrdinové. Jistě, jsou cool, zábavní a Smith s Lawrencem je hrají s evidentní chutí. Jejich špičkování funguje stejně jako vždycky (Marcus tentokrát jede na uvěřitelně otravné ezo vlně), jenže už to jsou staří páprdové a dělat počtvrté legraci postavenou na tom, že Burnett moc žere a Lowrey vypadá jako model, se zkrátka okouká. Navíc když veškeré novinky v jejich životech vedou reálně jen k tomu, aby se Lowreyho manželka mohla stát rukojmí a aby se v Burnettově baráku střílelo. Všechno jsme to už buď viděli, nebo to není dostatečně zajímavé na to, abychom to vidět potřebovali. Nenudí to, to v žádném případě, ale Smrtonosná zbraň, se kterou Mizerové jsou a budou vždycky srovnávaní, se dokázala v každém díle posunout spolu s hrdiny trošku dál. Tady se bolestivě začínáme točit v kruhu. 

Ničemu nepomůže ani fakt, že nezajímavost samotné zápletky a lehce okoukané blbnutí dvou hlavních hrdinů zkouší tvůrci vyrovnávat snahou narvat sem spoustu nových postav. Přitom už posledně jsme dostali nováčků až až (a vrací se všichni podstatní), bohužel to vede k tomu, že po plátně se často prochází hrdinové, kteří tam jsou naprosto k ničemu a zaclání. K čemu je tam kníratý agent FBI, když dělá to samé, co dcera zesnulého kapitána? Která dělá prakticky to samé, co současná šéfová hrdinů? Tahle přeplácanost a snaha o dojení nostalgie čtvrtým Mizerům ubližuje minimálně v tom, že tentokrát dostaneme nepříliš zajímavý příběh a asi nejnudnější zloduchy v celé sérii. Mizerové se snaží urvat body na všech frontách a na většině z nich uhrají maximálně plichtu. V tom podstatném naštěstí fungují tak, jak jsme všichni doufali. 

Samozřejmě mluvím o akci, už minule Adil a Bilall ukázali, že když dojde na honičky a střílení, jsou důstojnými následovníky Michaela Baye a tady to potvrzují. Akce je tu hodně zábavná, občas sympaticky nekompromisní, ale především nápaditá. Režiséři rádi blbnou s kamerou, ta je permanentně v pohybu, přidělaná na dronech či zbraních a hodně se tu sází na velice efektní náhlé otočky a změny úhlů. Střílení prokládají zpomalovačky a eye candy momenty s vyhýbáním se raketám i stylové dlouhé záběrování. A stále to zůstává přehledné. Režisérské duo akční scény zkrátka umí a dobře se na ně kouká. 

Přehrajte si trailer Potíž tkví v tom, že s tím zbytkem je to tentokrát malinko slabší. Nemám pocit, že by samotným Mizerům docházel dech, spíš lidem za kamerou a těm, kteří psali jejich nový příběh. Mike a Marcus jsou fajn, publikum je má rádo a ví, co do nich čekat. Dost tedy zamrzí, že s trojkou resuscitovaná série má teď pocit, že se se čtvrtým filmem musí vracet do minulosti a působí mnohdy skoro až vyčpěle. Na solidní akční podívanou to pořád stačí, ale bez debat jde o nejslabší díl série.