Tohle bude smutné, nebo zábavné čtení, podle toho, kolik jste ochotni poslední misi Ethana Hunta obětovat. Z mojí přezdívky je asi jasné, že jsem celoživotní fanda už od prvního seriálu (i když jsem jako premiéru viděl ten z osmdesátek). Moje rozmrzení z trojky je na tomhle serveru už kultovní, stejně jako adorování jedničky a čtyřky, takže popojedem. Sedmička byla mimořádným klopýtnutím a jeden by si řekl, že za vše může pandemie, tvůrci byli komerčně klepnutí přes prsty, a teď utratí maximum času a peněz, aby vše napravili a dovedli do finále. Tak to s tím utrácením sedí, zbytek je úplně jiná story. A já bych chtěl poděkovat kamarádům, že jsem na tuhle velkolepě debilní smrt kultovní série nemusel koukat sám, protože ty nevěřícné vzájemné pohledy stály za cestu i vstupné. Díky, kluci.

Jak to dnes otevřít? Možná konstatováním, že už jsme letos dostali Bláznivou střelu. Osmá Mission: Impossible se totiž často nebezpečně blíží sebeparodii. V mnoha scénách by stačilo jen vyměnit hudbu a dostali byste okamžitě hysterický záchvat smíchu. Od událostí v sedmičce, která je ještě jakž takž ukotvená v naší realitě, uplynuly pouhé dva měsíce, ale umělá inteligence jménem Entita mezitím stihla ovládnout klíčové jaderné arzenály a svět se propadl do chaosu, kdy Entitou ovládaní jedinci infiltrovali všechny složky vlády i armády a občané zakládají apokalyptické kulty. To všechno vám prozradí ukecaná expozice v úvodu snímku. Tak nějak očekáváte, že vysvětlovačky brzy skončí a dojde na pořádnou akci, ale… to si budete muset počkat zhruba další hodinu a půl!

Mission: Impossible – Poslední zúčtování: FOTOGALERIE

Do té doby totiž všichni zvěstují konec světa, třetí světovou a Ethanovu roli božího apoštola, který jediný může Entitu porazit, ovládnout nebo proměnit ve Skynet. Vyberte si, ve hře jsou totiž všechny možnosti, schované za neuvěřitelně banální dialogy, v nichž si lidé navzájem opakují to, co si řekli o minutu předtím, načež je to polopatě ilustrováno flashbacky a flashforwardy, občas dokonce těmi samými v rozmezí několika minut. 

Ethan Hunt běhá liduprázdnými ulicemi, případně se potápí pod vodu nebo kráčí opuštěnými jeskyněmi. Okolní svět, často tahák analogové akce nebo turistické lákadlo, přestává existovat. Skelet akčního filmu se zcela vytratil, pečlivě naplánovaný heist vystřídalo absurdní bloudění v kutálející se ponorce, a celé je to spíš dystopické konverzační drama v mrtvolných kulisách, kde všichni pomalu chodí, pomalu mluví, a když dojde McQuarriemu scénář, tak už jen pomalu čumí. Pohledy raněných laní do dáli, do papíru nebo do očí protějšků mě budou pronásledovat stejně jako zpomalovačky z Rebel Moon. McQuarrie navíc zabírá středně či hodně zpocené herce v bizarních nakloněných detailech a nutí je recitovat zcela absurdní cimrmanovské dialogy, v nichž se šroubovaně někdo snaží přechytračit přechytralou umělou inteligenci. Je to divný sen v maximálním rauši tvůrčí svobody vystlané stovkami milionů rozpočtu. 

Potíž je, že McQuarrie neví, co s nimi. Jako by v téhle sérii už všechno proběhlo, nebo se ji někdo snažil sabotovat zevnitř. Jak si jinak vysvětlit, že je tu jedna chabá bitka, mizerná CGI honička v divných tunelech jak z Rychle a zběsile 4 plus jeden jediný “stunt”, což jsou tanečky na dvouplošnících, které ale na rozdíl od vrtulníků v šestce vyznívají zdlouhavě a dost zbytečně. Zcela pomíjím, že Tomík má plot armour jeden milion, jeho tým je tu obvykle zcela navíc, aby pak z chumlu drátů vytáhnul náhodně tři barvy a přestřihnul je v oka mžiku (do-slova), případně zapíchnul náhodně prst do mapy a dokázal ovládat inuitské stádo psů na širé zasněžené pláni, aby na minutu přesně udělal díru do krusty ledu, vytáhnul Hunta a strčil ho do dekompresní komory, kde si dobije baterky během deseti sekund.

Podobné absurdity byly i v předchozích Misích, dokonce i ty přebujelé dialogy o tom, že Hunt je manifestací osudu, bychom tam našli. Jenže to bylo zábavné a ti herci to s nadsázkou odříkávali. Tady jsou vtipy buď vousaté nebo trapné a záměrně vtipné scény střídají ty nečekaně směšné, ať už jde o neortodoxní řešení zapeklitých situací, nebo deset proměn hlavního záporáka, který je nejdřív Blofeldovsky všudypřítomný, pak zcela neexistující, následně zbytečný, pak zas zásadní, navždy tajemný a v poslední desetiminutovce groteskně oprsklý. Korunu tomu zhruba v půlce nasazuje nikoliv dopovězená geneze zásadní postavy z prvního filmu, ale podobný návrat k jedničce v dalším cimrmanovském skeči “Já nejsem Vlasta, já jsem Vlasta!” 

Přesně v tu chvíli jsem to s celovečerním IMFem vzdal, rozhodnul jsem se, že si budu v duši navěky opatrovat vzpomínku na to dobré, a začal jsem se tím rodeem nepokrytě bavit, jakkoliv bylo ubulené a zdlouhavé. Mám trochu pocit, že Toma Cruise definitivně pohltil ten mesiášský komplex a McQuarrie tu sérii odpálil, aby už nikdy nemusel natočit další díl. Jinak si ten kvalitativní propad i proti nemastné neslané sedmičce nedokážu vysvětlit.

Máte na to jít, nebo spíš ne? Hlad na podobnou otázku jednomu kamarádovi odpověděl, že neví. A já vlastně taky ne. Nicméně jsme to hned po kině rozebírali na ulici dobrých čtyřicet minut a královsky jsme se těmi nedostatky bavili. Natolik, že jsem byl vlastně vděčný, že jsem to viděl v partě a mohl jsem v rámci okamžité terapie všechnu páru upustit. Znovu už to nechci vidět. Asi nikdy. Ale budu si pamatovat tu bezbřehou absurditu a navěky tušit, že žádná série, žádný tvůrce, žádná hvězda nikdy tu lajnu hitů nemá jistou. Dokonce ani žánrový etalon a spasitel Hollywoodu a špičkové kaskadérské akce za nekřesťanské peníze. Budiž to ponaučení, na které pak můžete dát velkou krásnou náplast, až si pustíte za pár měsíců znovu pětku nebo šestku, u které to báječně vrcholí. 

Přehrajte si trailer Skončit v nejlepším je nesplnitelná mise. Pár značkám se to se ctí více či méně povedlo, ale daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Mission: Impossible k nim patřit nebude, ale její derniéra zůstane fascinujícím studijním materiálem a velkým vykřičníkem ve filmografii všech zúčastněných. Pokud jste plakali nad předčasným odchodem jisté postavy v sedmičce, můžete se po závěrečných titulcích osmičky sami sebe ptát, jestli při vědomí věcí budoucích vlastně nebyla nejchytřejší osobou na place…