Herec a divadelník Jiří Havelka si s Vlastníky připsal zásah do černého. V kinech film vidělo více než 320 tisíc diváků a úspěch potvrdilo ocenění scénáře Českým lvem i Cenou kritiky. Navzdory mnoha kvalitám však Vlastníkům šlo i leccos vyčíst – třeba přílišnou stereotypizaci postav či střelbu do poněkud snadných terčů. To se ale s druhým filmem určitě doladí, no ne?

Tentokrát si Havelka nevybral modelovou situaci jako v případě Vlastníků, nýbrž vycházel ze skutečné, pár let staré události. Na lokální trati tehdy ujel strojvedoucímu vlak s 11 pasažéry. Žádná tragédie se nestala, ale Havelka mimořádné situace využil jako výchozího bodu k dalšímu satirickému zamyšlení. V tomto případě bohužel oproti Vlastníkům (či jiným satirám posledních let) nevymyslel mnoho nového.

Mimořádná událost: FOTOGALERIE

Ocitáme se ve starém motoráčku na jinak opuštěné železniční trati. Skladba cestujících se na první pohled vzpírá nejtypičtějším stereotypům, během odhalování charakterů se však ukáže, že několik klasických figurek nechybí: Zahořklý xenofobní myslivec (Ctirad Götz), bodrá tetka se zabalenými řízky (Marie Ludvíková), rozhádaný manželský pár v krizi (Igor Chmela a Jana Plodková), mladá matka zaujatá více mobilem než dítětem (Jenovéfa Boková) a řada dalších. Mladičký Oliver Vyskočil hraje přechytralého chlapečka a Jaroslav Plesl zase majitele krematoria, u něhož je inspirace Karlem Kopfrkinglem zjevná na první pohled.

V součtu se jedná o nesourodou směs pár nebanálních postav, jež by zasloužily hlubší rozpracování (Chmela, Boková), a karikaturně jednorozměrného zbytku. Havelka navíc výpověď zatěžkává dalšími odbočkami, vycházejícími ze skutečných událostí. Ať už se jedná o historku o bábě pod kořenem, Hamáčkův červený svetr, pokus o teroristický útok ze strany pomateného důchodce či další anekdoty, postupně se jich vyjevuje takové množství, že se důsledného rozkreslení nedočká žádná z nich. Kvůli přehršli témat i postav nemůže nic pořádně vyznít, vše je potřeba dohrát, dopovědět.

A je to škoda, protože potenciál je na první pohled patrný: Sada šikovných herců, nesporné řemeslné dovednosti Havelkova týmu i inteligentní tvůrce v pozadí. Jenže výsledek působí jako sequel Vlastníků, v němž musí být všeho více, a tak stejně jako se postavy odlišují svou propracovaností, tak i humor přeskakuje od popkulturních narážek přes politicko-společenské proklamace až k občasnému slapsticku.

Zároveň Havelka využívá svých oblíbených zpomalovaček a osudových detailů tváří – rovněž nic nového oproti Vlastníkům, kterým se jinak díky omezenému záběru vyprávění podařilo udržet sílu výpovědi. Zde je však na škodu i stominutová stopáž, vzhledem k anekdotické povaze díla přece jen trochu přestřelená. Přesto nelze výsledku upřít řadu zábavných momentů, které v jednotlivostech docela pěkně fungují.

Přehrajte si trailer Havelka by se možná rád přiblížil satirické genialitě a údernosti třeba takového Miloše Formana, zůstává však až příliš bezpečně zakopán v pozici liberálního mileniála, který se nezdráhá vysmát buranství, kognitivním zkreslením a zapšklému čecháčkovství. Svou kritikou s minimem ochoty pochopit „druhou stranu“ (kterých je však reálně ještě mnohem více) však do značné míry dělá přesně totéž.