Tvrdit, že Martin Freeman je herec jedné role, by byla urážka jeho hereckého talentu a nactiutrhání celé jeho dosavadní kariéry. Jenže co naplat, když si ho všichni pamatují jako Dr. Watsona ze Sherlocka nebo Bilba Pytlíka z Hobita? Takovéto klíčové role prostě neodmyslitelně změní hercovu popularitu a určitým způsobem zakonzervují jeho vnímání publikem. A daný nebožák má zbytek života na to, aby všechny přesvědčil, že umí zahrát i jiné role (zdravíme Elijaha Wooda). Nechci tvrdit, že něco takového nutně potkalo i Freemana, ale už z traileru na Premiantku mě tahle otázka neodbytně napadala. Co dělá Bilbo ve filmu, kde mladá studentka s tváří (a tělem) Jenny Ortegy svádí o dost staršího profesora? Bude to fungovat?

Jak už asi tušíte, odpověď nebude úplně jednoduchá. Příběh o milostném vzplanutí mezi mladou studentkou a jejím profesorem, které přeroste v cosi velmi nezdravého, se musí opírat o správné herecké obsazení, protože bez pořádně fungující chemie zakázané milostné drama nevykřešete. V případě Premiantky vsadila režisérka Jade Halley Bartlett právě na duo Martin Freeman a Jenna Ortega. A zatímco u Ortegy asi nikdo nepochybuje, že její studentka Cairo Sweet bude správně smyslná, lascivní a časem i náležitě slizká, u Freemana je to složitější.

Prošedivělé vousy sice k roli staršího profesora Millera tak nějak patří, nicméně samy o sobě nemohou zakrýt fakt, že Freeman zde působí až moc bodře. Zvlášť když jeho postava začne časem figurovat jako objekt probuzených vášní mladé studentky. Nechci říct, že se na roli nehodí – je to výborný herec a svoji práci si zastane i zde. A ze života dobře víme, že podivné věci se stávají i lidem, do kterých byste to nikdy neřekli. Přesto mi jeho vztah s Ortegou přišel až moc nepřirozený. Pokud jste viděli To se mi snad zdá s Nicolasem Cagem a vybavíte si jeho milostnou scénu, víte, jak to myslím.

Zároveň se ale nedá tvrdit, že je casting vyloženě mimo. Zrod pouta mezi hlavními hrdiny poznamenanými pocitem zneuznání a nepochopení kdesi v americkém zapadákově je radost sledovat a Freeman svého profesora stiženého nenadálým zájmem mladé studentky podává skvěle. Rovněž jeho prohlubující se manželská krize je načrtnuta s poměrně solidní naléhavostí a zdánlivě idylické pouto mezi ním a manželkou (Dagmara Dominczyk) dostává rychle nenapravitelné trhliny. Jenna Ortega je v roli všehoschopné krásky naprosto dokonalá a pro podobné role se zřejmě narodila. Jak už jsem ale naznačil, jakmile ti dva překročí pověstnou tenkou červenou linii, začne to skřípat. A celé finále je tak nějak uspěchané, bez větší konfrontace a (ehm) vyvrcholení.

Svůj podíl na nevytěženém potenciálu má především režisérka Jade Halley Bartlett. Že jste o ní ještě nikdy neslyšeli? Však jste ani nemohli. Premiantka je její debut, a to jak režijní, tak scénáristický. V jejím CV najdete vlastně jenom jediný záznam, a sice práce na scénáři k Doctoru Strangeovi v mnohovesmíru šílenství. Ovšem na té verzi, která nakonec nebyla nikdy použita. Jinak nic. To samozřejmě nemusí nutně znamenat nějaký hendikep. Ostatně debutujících režisérů, jejichž prvotina zabodovala u kritiků a (nebo) u diváků je celá řada – viz např. Tom Ford a jeho Single Man nebo Smrt panen od Sofie Coppoly. Bohužel Bartlett se při režii nemohla opřít o kvalitní knižní předlohu, ale pouze o svůj vlastní scénář, což s sebou přineslo určité problémy zvláště při vykreslení nenadálého zlomu v zakázaném vztahu.

Bartlett měla svoji prvotinu několik let v šuplíku a postupně scénář upravovala, zvláště poté, co se naplno rozjela kampaň MeToo. Původně se totiž děj zaměřoval pouze na Cairo Sweet a zkoumal temná zákoutí její duše probuzená neopětovanou láskou. Následně však Bartlett role přepsala tak, aby svůj díl viny vyfasoval i profesor Miller. Což je v pořádku – proč by se za problémy mladé studentky nemohl ukrývat nějaký ten zhýralý zastupitel patriarchálního establishmentu.

Bohužel ani při velmi milosrdné délce 93 minut nedokázala Bartlett z třaskavého a erotickým pulzováním nabitého tématu vytěžit víc než lehce neuvěřitelnou historku ze školních lavic. Přerod mezi láskou a nenávistí, tak dobře fungující mezi Freemanem a jeho manželkou, se v případě ústřední dvojice nepodařilo dobře podchytit. Celé poslední dějství je díky tomu až moc uspěchané a působí příliš uměle. A znovu opakuji, obsazení je ten nejmenší problém. Ději neprospívá ani fakt, že kromě profesora Millera a jeho studentky v příběhu figuruje už jenom Millerova manželka, jeden kolega ze školy (Bashir Salahuddin) a Caiřina kamarádka (Gideon Adlon). Film o touze a nenávisti je tak zakonzervován do veskrze divadelních parametrů.

Největší záhadou potom je, proč jde takto komorně pojaté drama o pěti hercích do kin. Svou povahou totiž přesně zapadá do škatulky filmových jednohubek určených pro streamovací služby. To neberte jako mínusové body, ale jako holý fakt. V době, kdy se ostře rozevírají nůžky mezi filmy určené pro kina a těmi, co mizí v bezedných propastech streamovacích služeb, působí Premiantka v přítmí kinosálů lehce nepatřičně. Ale tohle hodnocení mi zřejmě nepřísluší. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že prvotina Jade Halley Bartlett v kinech žádnou výraznou stopu nezanechá. Nemá k tomu totiž potřebný výrazný potenciál. Což je s ohledem na hlavní herecké duo i odvážné téma velká škoda.