Netuším, jak je na tom dnešní omladina, ale za mých dětských let patřily knížky o Mikulášových patálií mezi solidní fenomény a společně s Asterixem se jedná asi o nejslavnější dětský vývozní artikl z Francie. Což ostatně není náhoda, když obě ikonické postavy pochází z hlavy spisovatele René Goscinnyho. Já osobně jsem pak jako malý dobrodružství Mikuláše a jeho kamarádů neskutečně hltal, měl doma velké množství knih a dodnes má tento raubíř v mém nostalgické srdci své místo. Francouzi si jsou naštěstí svého knižního pokladu vědomi, a tak dosud docházelo k adaptacím velmi zřídka. A po dvou solidních celovečerácích se oblíbená postavička konečně dočkala formátu, který jí sedne nejvíce – animovaného snímku ve stylu ilustrací Jeana-Jacquese Sempého, jenž před svou smrtí novinku sám posvětil. I to je jeden z důvodů, proč budou mít všichni čtenáři úsměv od ucha k uchu.

Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo ovšem nejsou obyčejným kresleným příběhem o piškutáliích hlavního hrdiny a jeho malých parťáků. Jedná se totiž v podstatě o dva filmy v jednom. Kromě klasických Mikulášových dobrodružství totiž dostáváme i děj jeho autorů Goscinnyho a Sempého, kdy sledujeme jejich přátelství a partnerské pouto od prvního nápadu v restauraci, přes vymýšlení nejrůznějších epizodek až po smutnější chvíle. A právě tyto situace jsou rámovány Mikulášovými minipříběhy, kdy jsou mu vymyšleni rodiče, kamarádi v čele s Vendelínem, Albínem či Augustýnem a dočkáme se třeba i jeho prázdninového výletu. Žádnou ucelenější zápletku okolo malého školáka a jeho kamarádů tedy nečekejte. Ono to ale vůbec nevadí.

Animák je totiž nejen souhrnem Mikulášových vděčných historek, ale zejména hezkou poctou jeho tvůrcům, samotnému dílu i francouzské dobové kultuře jako takové. I když jako celek snímek působí v jistých pasážích roztříštěně, vlastně zcela plní svůj účel a zanechává v divákovi přesně ty pocity, co má. A to dojmy totální nostalgie a melancholie zarámované poctivým klukovským dobrodružstvím, u něhož budou čtenáři v duchu listovat knížky a tiše vzpomínat. Humor je zde správně dětsky jednoduchý, ale zároveň vděčný pro všechny generace, které na předlohách vyrostly, a tvůrcům se navíc podařilo skvěle zachytit atmosféru i poetiku předloh.

Za což může do velké míry právě skvělá animace, jež Sempého styl kopíruje s naprostou lehkostí a úctou k originálu. Animace je správně jednoduchá, nepotrpí si na přílišné detaily a dokonce po vzoru knih nechává bílé okraje jednotlivých záběrů. Adaptace díky tomu získává to správně knižní kouzlo a zároveň působí hezky staromilsky. Na druhou stranu si však říkám, jak moc osloví klasický kreslený styl a tvůrčí pojetí snímku dnešní děti či celkově diváky knihou nepolíbené. Mikulášovy průsery sice děti jistě pobaví, u zarámování dospělejším tématem okolo Goscinnyho a Sempého si tím ovšem nejsem úplně jistý. Což neberte úplně jako výtku, jen si zkrátka kreslenou novinku užijí v jistých ohledech více rodiče než jejich ratolesti.

Přehrajte si trailer Mikulášovy patálie pak sice nijak nebudou přepisovat animované dějiny či topky, o to však nikomu evidentně ani nešlo. Jedná se totiž především o milý a kouzelný návrat do našeho dětství, co vám připomene ty nejklasičtější dobrodružství, a hlavně složí dojemnou poctu jeho autorům. Je to prostě animák ze staré školy, jenž na současné mladé diváky možná nebude tolik fungovat. Ona roztříštěnost a některé časové skoky jsou pak v druhé polovině malinko rušivým elementem. To je však ve výsledku vlastně jedno. Jako člověk, který strávil s Mikulášem, žroutem Vendelínem či rváčem Albínem podstatnou část dětských let, jsem měl totiž úsměv na tváři v podstatě celou dobu.