Král popu odešel a intenzita, s jakou se do kasičky sypou miliony, šla zase prudce nahoru. Proběhl i průvan v naší paměti – jedni si náhle „rozpomenuli“, jaký že génius to byl a začali vyřvávat obdivná hesla, druzí si uvědomili, že pecky typu Thriller, Billlie Jean a Beat It tvořily zvukovou kulisu posledních dekád. Kulisu, za jejíž pobrukování se člověk nemusí stydět. Což není málo, jako občané dlouhodobě terorizovaní Michalem Davidem a Vondráčkovými v několika generačních provedeních to musíme vědět. A vážit si odkazu padlého kinga. Koneckonců, Jacksona si najednou váží úplně všichni. Smrt to špatné smazala a smýšlení veřejnosti se zázračně obrátilo vzhůru nohama, takže jej jako titána náhle oslavují nejen věrní fanoušci, ale i média a 90% veřejnosti.

V takové atmosféře může v kinech zbýt místo i pro film, který připomíná spíš celuloidového Frankensteina. Sešili jej narychlo ze střípků, na nichž jsou zachyceny přípravy velkého plánovaného turné This Is It. K jejich oživení nebyl použit elektrický výboj, ale prostá vidina další dolarové smršti. Tesknící dav byl vždycky náchylnější k utrácení, a tak se naposledy podívá na hudební legendu...

Zprvu to ovšem není pěkný pohled. V showbyznysu se stárnout nesmí. Ví to jeho hvězdy a podprahově to tuší i diváci a posluchači, navyklí na věčnou záři svých idolů. Madonna proti času bojuje v upnutých trikotech, ve kterých tragikomicky roztahuje nohy. Ostatní se rvou pod skalpely plastických chirurgů. Šťastní ti, kteří můžou „zavčas“ umřít a navždy se zakonzervovat v paměti jako mladí, krásní nebo upřímně zdeptaní. Jackson neměl takové štěstí jako Elvis, Kurt Cobain nebo Marylin Monroe. A tak se před osvalenými top tanečníky kroutí jakýsi churavě vyhlížející človíček, pohublý, shrbený, s umělohmotnou pusou a nosem v pozdním stádiu rozkladu.

Pryč je jeho výbušnost a taneční energie. I když to má Jackson evidentně stále v nohách a v hrdle, padesátku neobelže. Zvlášť když je nadopovaný léky a odtikávají mu poslední týdny života. This Is It Králi popu skládá medvědí službu, protože jej odhaluje v podobě, v jaké jej asi viděli jen nejvěrnější fanoušci. Rozhodující mase zůstal zafixovaný v hlavě z 80. a 90. let, kdy jako vitální showman udával krok. Teď se vlastně znenadání představuje v jetém vydání, k němuž by klidně pasovalo slovo zombie - pokud by neznělo tak neuctivě, nactiutrhačně a vlastně celkově morbidně. Jenže exhumace zpěváka, který během příprav turné tancoval a zpíval na půl plynu, de facto mimo záznam, a pak byl prodán světu kvůli ještě jednomu protočení dolarového kolotoče, je vlastně morbidnější mnohem víc.

Nejsme tu kvůli comebackové show. Ta by na plátně neoslnila ani v plném provedení, natož aby ozařovala smysly ve fázi příprav, zkoušek a testů. Nejsme tu ani kvůli dokumentární výpovědi. Obvykle se říká, že dokumenty vznikají až ve střižně, že tam nacházejí svůj smysl, pevný tvar a přesné scenáristické vyznění. Materiál na This Is It šel do střižny s mnohem přízemnějšími ambicemi, s prostou snahou slepit z něčeho, co mělo posloužit maximálně jako bonus k DVD, celovečerní film. „Drama“ leží mimo snímek samotný, píší jej okolnosti jeho vzniku. Na plátno se prostě jen nahodily dvě hodiny zkoušek a pochvalných výroků, které režisér Kenny Ortega (spolutvůrce koncertního turné, eso mezi choreografy a režisér Muzikálů ze střední) pospojoval s evidentní řemeslnou zručností. Hity zní v celé délce, díky elegantnímu vyhlazování zvuku v rámci postprodukce se stihnou rozjet i v momentě, kdy Jackson na pár veršů vypadne, anebo opakovaně zkouší jednu a tu samou pasáž se sólovou kytaristkou.

V This Is It tak špičková banda černošských muzikantů odehrává jedny z největších popových hitů historie. Nadupaný setlist podbarvují animace a krátká videa, ukutěná speciálně pro turné. Za takové konstelace snad ani nemůže vzniknout něco, co by vyloženě iritovalo nebo nudilo. Funkrocková rytmika donutí k podupávání, i když se třeba jenom cvičně zahřívá. Tohle navíc není investigativní dokument, ale pietní oslava. Štítí se kontroverze a vyzobává ty nejlepší momenty, takže Jacksona nikdy neuvidíte unaveného, tápajícího nebo třeba rozhádaného. Naopak se odhaluje jeho duše, čistší a jemnější než maxibalení plenek Pampers. Padají velká slova o záchraně planety, o kráse přírody. Lásce, svobodě, rodině. Co chvíli má Bůh požehnat tanečníkům nebo bedňákům, co chvíli Jackson říká, že je miluje a že i kvůli nim chce udělat svět lepším. Klasická sluníčková show se vším jejím nabubřelým pokrytectvím? Stačí vidět Jacksona, jak v padesáti cumlá lízátko, a je jasné, že tenhle tvor to myslí všechno až vražedně upřímně.

I v téhle splácanině proto nakonec může zůstat za svérázného Krále. A naposledy odehrát svoje best of.