Cival

Jaký Antikrist, taková Melancholia? Nebo ne? Stačí se rozhlédnout po internetu a je zřejmé, že právě reakce na poslední kontroverzní kousek Larse von Triera definují natěšení na jeho novinku. Kdo si drastické boření hranic užil, ten očekává mistrovský zářez i tentokrát. Kdo ne, tomu nezbývá než buď jen opatrně vyhlížet, anebo se rovnou přiznat k netečnosti, kterou paradoxně zvládla vyvolat i naplno rozjetá touha šokovat. Všichni ale moc dobře ví, že magické vizuály (oslní víc koně v mlze nebo fascinující pohyby planet?) a skvělé herecké obsazení lákají jen na povrchu a že uvnitř může být něco úplně jiného, nečekaného, originálního a hlavně trierovsky krutého. Zvlášť když jde o konec světa. Nahá Kirsten Dunst by za normálních okolností zbořila internet, jenže geekovský humbuk tupí vědomí, že obnažené tělo půvabné blondýnky pravděpodobně poslouží k další dryáčnické terapii dánského buřiče... a nebude to milý pohled. V lehce nadprůměrném traileru, jehož strůjci si úplně nevyhráli s hudbou ani mluveným slovem, každopádně moc varovných signálů člověk nedostane. Osobně nevím, jestli je budu objevovat, protože tu je vidět až příliš těsná návaznost na Antikrista – možná jen zvnějšku, od loga, názvu a audiovizuálu až po tvář Charlotte Gainsbourg, ale tenhle směr mě prostě dráždí mnohem míň než tvorba z časů Dogville, Království či Tance v temnotách. Spíš než rafinovaná podvratnost totiž naposledy byl slyšet výsměch bezuzdného provokatéra. A jen pár vyvolených z něj bylo ohromeno...