Dvě země. Dvě odlišná barevná schémata. Dva přátelé. A jeden trailer, který umí potěšit. Už během pár vteřin. Mary a Max v nich stihnou prodávat výsady animovaných filmů – tedy originální poetiku, jíž sebelepší hraný film nemůže ukrást ani imitovat. Zazní pár tónů a k člověku už se lísá pocit, že vidí věc roztomilou, leč né roztomiloučkou. Něco jej ladí na pozitivní vlnu, rýsuje se úsměv od ucha k uchu a k němu dobrá nálada. Aniž by měl pusu celou od cukrkandlu a nelítostně zmasírované srdce další ždímačkou slz. Mary a Max prostě vypadá fajnově. Už navíc nabral pár cen a pozitivních recenzí, takže by nemusel splasknout jako další rádoby osobitá podívaná, která se blyštila jenom na povrchu. Sympatickou hru k tomu rozjíždí i díky svému hereckému obsazení, jež si prý plně užijeme i my v Čechách (distributor bude prozřetelně titulkovat) – docela rád bych pak poznal experty, kteří zvládnou bez nápovědy odhalit, že za staříka mluvil Philip Seymour Hoffman (+ 30 let), za dívenku Toni Collette (- 30 let) a za klučinu Eric Bana (- 50 IQ). Najdou se takoví?