Jsme ve druhé polovině 16. století. Do Skotska se z Francie vrací Marie Stuartovna, navzdory mladému věku poměrně diplomaticky ošlehaná a připravená vymanit zemi bodláků z područí Albionu. Pro anglickou královnu Alžbětu se jedná o problém, neboť pokrevně má Marie na její trůn docela silný nárok. My, historií poučení, víme, jak to všechno dopadlo, ale ani středoškolští záškoláci se nemusí bát, hned první scéna totiž napoví, která ze silných žen v této konfrontaci uspěje.

Jejich souboj přitom probíhá paradoxně na dálku, panovnice totiž komunikují výhradně prostřednictvím poslů. Sledujeme proto jejich jednotlivé boje s pletichářskými poradci i slabými partnerskými protějšky. Asi není překvapením, že obě ženy jsou vykresleny jako silné, obzvláště Marie je skoro univerzálně dokonalá superžena; na druhou stranu všichni muži jsou slabošští ubožáci buď hned od začátku, nebo se tak vybarví až později. Girl power prostě zase jednou triumfuje na plné čáře, na čemž by samo o sobě nebylo nic špatného, jen kdyby se tak nedělo vyloženě povrchním, až telenovelovitým způsobem.

Divadelnice Josie Rourke si do filmového projektu vypůjčila spoustu herců z britských divadelních prken a sledovat tyto neokoukané tváře je docela příjemné. Až na pár postav, jejichž obsazení je pro role anglického dvora značně nevhodné (černoch, asiatka), avšak Rourke uvedla, že navzdory historickým reáliím nechce točit film pouze s bílými herci. Inu, budiž.

Na co se však moc hezky nedívá, je zohyzděný obličej Margot Robbie, která roli nemocné Alžběty rozhodně nevzala proto, aby měli její typičtí fanoušci nad čím slintat. Její postavě se příběh ale věnuje poměrně málo, a to navzdory tomu, že by otázka její sexuality vydala na podstatně kontroverznější dílo, než jsme mohli nedávno vidět třeba ve Favoritce.

Většina pozornosti je totiž upřena na Marii, jež si z pozice ženy-katoličky, která navíc dlouho žila v cizině, musí vybudovat přízeň lidu. Saoirse Ronan i tentokrát dokazuje svůj talent a nemá problém film utáhnout. Jenže během jejích snah jsou několikrát ignorována historická fakta a celý příběh slouží jen k tomu, aby ji vykreslil jako oběť mužů - ovšem oběť nepoddajnou, která se vždy nakonec hrdě zvedne.

Jakmile zjistíte, že nic moc hlubšího film nenabídne, nastává nezanedbatelná nuda, jelikož má člověk až příliš času si všímat, jak jsou scény nevypointované. Na to, že scénář napsal Beau Willimon, showrunner a scenárista Domu z karet, by člověk čekal víc. Technická a výpravná stránka jsou samozřejmě precizní, spousta záběrů prozradí pečlivou kompozici a několik střihových paralel mezi aktuálním děním obou žen je vyloženě nápaditých, přesto se nejedná o nic, co by se člověku vtisklo do paměti. Což platí pro celou tuhle novověkou limonádu o dvojici silných, leč vedením osudu proti sobě stojících žen.