V době kdy letěla ABBA, byla většina čtenářů MZ na houbách, nanejvýš v "přípravě". Přesto je s podivem, že bláznivé trailery vykouzlily na tvářích ruměnec i těm, komu jinak v iPodu hraje spíš System of A Down. Švédké kvarteto bylo ve svých dobách natolik výkonným strojem na šlágry, že se postupem doby stali symbolem éry diska. Uměli zpívat, byli mladí, za svými fanoušky si doletěli i na druhý konec světa a aktivně se podíleli na image zářivě šťastných lidí. Ačkoliv ta uplá tílka a minišatečky byly pro většinu fanoušků určitě podstatně víc sexy než vytahané kimono-župany...

Každý song jednou skončí a každá kapela se jednou rozpadne (kromě U2, Rolling Stones, Olympicu a Elánu), ale hudební odkaz ABBY žije dál. Co víc si Björn, Benny, Agnetha a Anni-Frid mohou přát? Jejich hudba se vydává už víc než třicet let, s písněmi si zašpásovali Erasure i ABBATeens, něco málo si od nich před třemi lety vypůjčila i Madonna, vznikají videoklipy (Our last video zná asi každý), v několika zemích se úspěšně hraje pódiová verze muzikálu Mamma Mia, inspirovaná slavnými písněmi. A nakonec se po letech sešli i rozkmotření členové skupiny, svého času i manželé. Kde jinde než na premiéře muzikálové a  pak i filmové verze Mamma Mia.

Je záhadou hodnou Indiana Jonese, čím vlastně Mamma Mia na diváky tak působí. Starými hity v novém aranžmá? Řeckými kulisami? Nostalgií nad tím, jak jsme kdysi byli mladí? Tématickou prázdnotou, která bývá ztotožňována s pohodou? Pozitivní energií? Známými jmény v netradičních konstelacích? Vším dohromady? Asi. Lakmusový papírek úspěchu v podobě projekce ve Velkém sále karlovarského Thermalu každopádně opět ukázal to, co už dávno víme.Únava, zelený list, kapka alkoholu a společně sdílený zážitek kouzlí hodnocení, nad kterými jásá každý filmový distributor. V hodnoceních na CSFD se až podezřele často objevují variace na slová kýč a prázdnota, nezřídka obohacené o dialektické "ale líbilo se mi to." S kategorií kýče tu operovat nebudeme.Ostatně ani Moulin Rouge není úplně bez viny. Kvalitativně jsou však oba filmy hodně vzdálené vesmíry, bez ohledu na to, že tématicky loví v úplně jiných vodách. Filmová Mamma Mia je bohužel muzikál spíchnutý z podstatně nekvalitnějších látek a tak říkajíc se rozpadne už po prvním praní.

Pravděpodobně největší magnet - známí herci zpívající golden songs by ABBA - je totiž zároveň i ta největší slabina filmu. A je s podivem, že publikum reaguje tak vstřícně a smířlivě zavírá oči nad nedostatky. Na plátně totiž po většinu stopáže křepčí půltucet herců v předdůchodovém věku – což by ani v nejmenším nevadilo - kdyby jako celek nepředváděli pravděpodobně nejhorší pěvecké výkony od znovuvzkříšení žánru uvedením Moulin Rouge. V pravém slova smyslu zpívají jen Meryl Streep a Christine Baranski, které se opravdu snaží a navíc působí celkem přirozeně. Julie Walters už na ně nestíhá a zbylí tři pánové dostávají prostor jen aby se neřeklo. Spíše pobrukují a recitují, než opravdu zpívají.  Teenageři jsou na vedlejší koleji - a je jedině dobře, že plakátovým jménům pouze statují. Pohled na jejich pružná těla dokáže muže i ženy v sále patřičně potěšit, ale jinak bazuku na ně. Pěvecky i herecky jsou totiž naprosto nevýrazní a kdykoliv se objeví na plátně, padá filmu už beztak volný řetěz.

Phylliada Lloyd sice v Británii patří k nejlepším divadelním a operním režisérkám, ale Mamma Mia  není zrovna nejlepší vizitkou jejího talentu. Lloyd se totiž bohužel ani nesnaží zamaskovat, že muzikál má hrozně řídký děj, který se dá odvykládat nanejvýš třemi větami. Situace jsou jaksi zakrslé, působí bodově, jejich komediální ani dramatický potenciál není zdaleka vytěžený. Co jen záměn, nedorozumění a konec konců švandy šlo vytřískat ze tří potenciálních otců - potenciálních milenců? Kolik podvratného humoru mohlo „lubrikovat“ vztahy tří bývalých div a pařmenek, dnes usedlých matek, které žijí z minulosti!

Režisérka vymýšlí poměrně divokou choreografii a snaží se postavy maximálně rozýbat. Bohužel, to co vzniklo, nijak zvlášť oku neladí. Možná to chtělo trochu jiný úhel snímání, jinou délku záběru, či rovnou jiný koncept choreografie. Taneční scény možná vyvolávají dojem spontaneity - z čista jasna  vzniklého srocení tanečníků - ale zároveň až na výjimky (Voulez-Vouz, Dancing Queen, The Winner Takes All plus opravdu lahůdkové závěrečné titulky) působí neuvěřitelně amatérsky, chaoticky a těžkopádně. Jako home video.

Nevyžaduji od muzikálů shakespearovské hlubiny, ale jakýsi náznak obyčejného vnitřního života bych docela uvítal. Něco takového se zableskne jen u postavy ztvárněné Meryl Streep, ostatní herci jsou figurky, které se zmohou maximálně na pitvoření a utvrzování stereotypů. Streep i v Mamma Mia dokazuje, že je jednou z nejtalentovanějších hereček současnosti, která utáhne úlohu prudérní babice i zastydlé hipísačky. Nebýt jí, celý film by šel do kytek. Bohužel scénář jí kromě partu sympatické dračice přichystal i poněkud pesticidní polohu zkušené matky, která všemu rozumí úplně nejlépe a je své dceři tou nej kámoškou. Strojí ji do svatebního, lakuje nehty,  do noci se s ní směje u starých fotek. Hollywoodem neustále utvrzovaný mýtus o kompaktní a sehrané rodině zase vyhřezl na místech, kde bychom to nejméně čekali.

Mezi písněmi si postavy pořádně nestačí nic sdělit a už jsou zase nuceny něco zpívat, asi proto, aby se stihl přehrát repertoár všech hitů.  Chatrná dramatická stavba má za následek, že hudba ABBY působí,  jakoby byla od filmu odtržená či existovala v nějaké samostatné vrstvě. Opravdu povedených výstupů, kdy je píseň vyjádřením vnitřního náboje scény, je bohužel jen málo. Většinou se písnička trochu násilně láme tak, aby seděla na děj.

Ne, Mamma Mia není úplně hloupý film. Jen ho předchází příliš dobrá pověst, které nedostojí. Schválně si zkuste promyslet, kolik byste dnes dali Hairsprayi. Že méně? Něco mi říká, že Mamma Mia na tom bude podobně, bohužel podstatně dříve. Sledování v partě: 1-3 hvězdičky navíc.

P.S. Děkuji Psemovi.

P.S. Nezdá se vám, že je přebásnění titulků až příliš volné?