Tuzemský distribuční název mě zpočátku trochu svedl na scestí, hledal jsem v něm totiž alegorii na současnou brazilskou společnost. Země jako matka, synové jako různé skupiny obyvatel, s nimiž má země-matka problémy… No, už mi alegorické závity jely na sto procent. Jenže originální název je zcela prostší a popisuje lásku a dobrotu mezi lidmi, v rodině obzvlášť. Hluboké interpretační choutky tedy musím odložit a užít si film prostě takový, jaký je – jednoduchý.

Takže to vezměme od začátku – Mama Brasil je prostě o jedné brazilské mámě, která má čtyři syny, až příliš podnikavého manžela a domácnost, o kterou se musí starat. Nejstarší syn aktuálně řeší budoucí sportovní kariéru v Německu, manžel zase neúspěšně investuje. Do toho dvojčata, co občas onemocní, a poslední synek zase prohrává boj s obezitou. Navíc žijí v rozpadajícím se domě na předměstí Ria de Janeira a řeší další všední starosti.

Nejedná se však o sociální drama, jak by se z popisu rodinných problémů mohlo zdát. Prim hraje atmosféra, a to pořádně pozitivní; všechny dílčí trable se totiž s pomocí lásky a starání se o své bližní daří vyřešit. Konflikty jsou všední, nikoli osudové. Jakožto deformovaný divák zásadními dramaty jsem neustále čekal na nějakou rakovinu, smrt, nevěru, prostě libovolnou zhoubu. Ale o nic takového se Mama Brasil předat nesnaží, nechce ukazovat život v jeho nejkrutější podobě. Raději nám připomene, že jednou jsi nahoře, jednou dole, ale všechno se dá zvládnout. Naděje přemůže utrpení.

Hlavní postavě vdechuje život Karine Teles, která je v roli velmi přirozená a její radosti i strasti budete cítit s ní. Do značné míry zřejmě i proto, že se společně s režisérem Gustavem Pizzim podílela na scénáři. Oba jsou mimochodem bývalí manželé a mají spolu dvojčata, které ve filmu také hrají. Z těchto vztahových propletenců je patrné, o jak rodinný a procítěný snímek se jedná. Pizzi i Teles do scénáře navíc promítali zkušenosti z vlastního dospívání a osamostatňování od rodiny. Atmosféře napomáhá i kinetická kamera, která stejně jako členové rodiny ani chvíli neposedí a neustále nám servíruje rozmanité úhly pohledu. Což je všechno dohromady hezké a příjemné, ale hlubší zážitek to ve mně nakonec nezanechalo. Na druhou stranu, tolik pohody v kině jen tak neuvidíte...