Cival

Asociace českých filmových klubů se občas pěkně vycajchnuje, s adekvátně kvalitním filmem. A tohle vypadá jako přesně ten případ. Neuvěřitelný příběh v podobně neuvěřitelném dokumentárním snímku vás dokáže naplnit během dvou minut hodně rozporuplnými emocemi a připomenout vám, že cesty Páně jsou prostě nevyzpytatelné. A tuplem pak cesty lásky. Srdíčku prostě neporučíš a česká malířka to tváří v tvář norskému kriminálníkovi pozná na vlastní kůži, což téhle látce dává nečekanou hloubku a dramatičnost, jež film tlačí až někam na pomezí hraného psychologického bijáku. V rámci dokumentů to působí velmi originálně, svěže i inspirativně, takže můžeme suše konstatovat, že Norové zase jednou vládnou.