Režisér Sam Levinson o sobě dával vědět zejména na nezávislé scéně, nedávno se však solidně zapsal do povědomí diváků oceňovaným seriálem Euforie. V té nám nabídl po vizuální stránce vtahující sondu do života dnešních teenagerů, v níž nechybí drogy ani silné psychické problémy, a z které nebylo asi rodičům díky realistické a tísnivé atmosféře příliš dobře. A navíc se zde naplno ukázalo, že Zendaya rozhodně není jen hezkou tvářičkou a bývalou Disneyho hvězdičkou, ale má solidní talent. Na další společný projekt dua Zendaya/Levinson jsem se proto docela těšil. Snímek Malcolm a Marie měl navíc potenciál stát se nejen hereckým koncertem hlavní dvojice, ale také strhující dialogovkou, jež diváka semele životními pravdami o vztazích. Celé to však skončilo někde na půli cesty.

Premisa je zde samozřejmě na první pohled jednoduchá přesně tak, jak podobná žánrovka vyžaduje. Titulní dvojice a zdánlivě šťastný pár se vrací domů z premiéry Malcolmova nového filmu. Jenže zatímco malinko arogantní režisér čeká na první recenze svého kousku, jeho přítelkyni Marii se cosi nelíbí. A tím začíná zhruba stominutová analýza jejich ne úplně idylického vztahu, v níž se propírá minulost i budoucnost a charaktery páru, který se ničí a miluje zároveň, se ukazují naplno.

A Levinson zase naplno ukazuje, že mu to nejvíce šlape po řemeslné a vizuální stránce. Černobílý look a koketování se starými filmy k celkové atmosféře hezky sedí, režisér a kameraman si pak s vizuálem zase parádně hrají, vytvářejí šikovně vymyšlené obrazové kompozice a nechybí ani dlouhé záběry a nápadité kamerové hrátky. Režisér pak umí tyto své atributy využít k tomu, aby dal scénám tu správnou sílu a naléhavost. A zejména v první polovině se mu tato snaha většinou daří a dokáže vykouzlit sekvence, u nichž umí postavám bodnout vztahový nůž pořádně hluboko, a ještě ho v nich hezky zakroutit. 

Levinson pak znovu dokazuje, jak skvěle dokáže vést herce. Zejména Zendaya ze sebe pod jeho vedením zase ždíme maximum a herecky roste s každým dalším filmem. Ostatně to by se dalo říct i o Johnu Davidu Washingtonovi, jenž charisma po tatínkovi rozhodně nezapře. Ano, dalo by se tvrdit, že trápení Malcoma s Marií je do velké míry hlavně jejich hereckým cvičením, což ale rozhodně není špatně.

Bohužel film skrývá svůj nejslabší článek zrovna v místě, kde by měl být zdaleka nejsilnější, ve scénáři. Ten sice nabízí několik silných momentů i přesně mířených partnerských ran a bavily mě i průpovídky Malcoma o kriticích a filmech, jenže postupem času je čím dál více znát, že se scénář vlastně jen točí v kruhu. Některé postupy se zde až okatě opakují a milostné peripetie hlavní dvojice jako by se v jistém bodě zastavily na místě. Snímek tak místo toho, aby emočně gradoval, si své vrcholy vybere někdy v polovině a k závěru už nemá moc co nabídnout a čím odrovnat. Levinson se snaží tvářit sebejistě jak za kamerou, tak na papíře, dialogy ovšem často dost šustí papírem. A nálady postav se tu mnohdy mění zkrátka jen proto, že to scénář zrovna potřebuje. Po režijní stránce si pak tvůrce není přeci jen úplně jistý v kramflecích a u delších dialogových pasáží má problémy s tempem. Což je ostatně věc, kterou má novinka společnou s nedávnými speciálními díly Euforie.

Přehrajte si trailer Hlavní důvod, proč Malcolm s Marií ztrácí na ty nejlepší vztahové konverzačky v čele s Before trilogií Richarda Linklatera, pak je, že scénáři zkrátka chybí správná autentičnost a známka toho, že to má autor „odžité.“ Novinka prostě nemá to správné srdíčko, scenáristická ruka je místy znatelně cítit a kvůli tomu vztahové trápení diváka nesejme zdaleka tolik, jak se nabízelo. Což je škoda, protože mladý tvůrce znovu ukazuje své vizuální cítění a herecká dvojice jede od začátku do konce na maximum. Jenže když vás u konverzačky brzdí samotné dialogy, už boj o zařazení k žánrovým vrcholům nemůžete vlastně vyhrát.