Jmenuje se Lauryn a žije na venkově s dalšími 900 obyvateli, kteří toho hodně namluví o sběru kukuřice. Její rodiče tragicky zemřeli, bratr se stará o tátův servis a Lauryn mu pomáhá s papírováním. A kromě toho už léta pilně tancuje ve sklepě jejich domu, s tím, že až trochu povyroste, splní si svůj dávný sen a půjde na taneční školu. Hádejte co, ten den je právě tady! Otázka zní, má cenu vyprávět tenhle příběh dál?

Upřímně řečeno, nemá. Dokaž to! je už z plakátu průhlednou predikovatelnou limonádou, která vyřvává do světa dvě důležité věci: Je to pro mladé holky a hodně se tu tancuje. Víc nepotřebujete vědět a ani vidět - proto ani tvůrci ve svých řemeslných oborech netlačili příliš na pilu a nepřinášejí do hry nic přehnaně sofistikovaného. Režisér mohl být průměrný rutinér a místo scenáristy se raději logicky zaplatil choreograf a šikovný kameraman. Je to znát a je to vidět – taneční kreace jsou pěkně odtancované, nasnímané i sestříhané, přestože ve sto procentech případů nedodržují kontinuitu čísel a skáčou samoúčelně od obrazu k obrazu jako ve videoklipech. Kde chybí kontinuita, nechybí ale kinetika. Správně volené úhly kamery, nasvícení, i vhodně tucavý hudební doprovod dělají z jednotlivých čísel pastvu pro oči i uši, která je zcela bez výtek.

Ale to je vážně úplně všechno, co je tu k vidění. Nemůžu se zbavit dojmu, že celý film vznikl jenom proto, že Mary Elizabeth Winstead (Smrtonosná past 4.0, Nezvratný osud 3) celý život tancovala a teď by se to mělo nějak zúročit, na druhou stranu, nemělo by to stát moc peněz. Proto už jste všechny dialogy někde slyšeli, proto už všechny zvraty umíte předpovědět s přesností na minutu. A proto vám to celé připadá jako jedno velké déjà vu, které je z historického hlediska nemožné zařadit. Kdo si za pět let vzpomene, co odlišuje a kdo hrál v Tančím, abych žil, Dokaž to! a třeba Let’s Dance? Jenom těch pár procent, kteří se nechají svádět pohyby těl a z podobných filmů si dělají soukromé modly.

Jen tak pro zajímavost, jak je scénář reálný, oduševnělý a vůbec ne s hlavou v nebesích: Lauryn si jde zaběhat a jen tak náhodou si zatancuje ve vodě, protože to vypadá efektně. V rámci téhož běhání najednou začne zpomaleně tancovat s lidmi, které předtím v životě neviděla. A po práci samozřejmě v noci vytáhne CD přehrávač a na ulici mezi auty a výlohami cvičí své nové figury. Prostě a jednoduše dělá věci, které by mladé dívky (s velkým snem tančit) asi také rády dělaly, ať už to v rámci filmu dává nějaký smysl či ne. Odpověď je v drtivé většině ne, ale je to hezké a efektní a na určitou věkovou kategorii to určitě zabere. Jen se obávám, že to v reálném životě nebude taková zábava a hlavně to bez té podkresové hudby a rychlého střihu nebude vypadat tak působivě (aneb běžte si zmáčet kalhoty do vody, určitě to bude stejně pohodlné jako pro naši hrdinku :-).

Ať už to uzavřeme – Dokaž to! je film o tancování pro mladé. S jedním velkým ale. Jsem v tomhle směru čistý teoretik, nemyslím si však, že by šlo vystřihnout některé z čísel čistě jen tak bez tréninku a že to chce týdny tvrdé práce. Ty se do tohohle filmu nikam nevejdou (má 80 minut, což je na druhou stranu sympatické) a prostě se tu profesionálně tancuje jen tak zčistajasna, jako by se nechumelilo. Takže malé upřesnění – Dokaž to! není film o tancování, je o entertainmentu z tancování. Tedy o tom, že když to někdo umí, hezky se na to těch pár minut kouká a zbytek vás vůbec nemusí zajímat. Jako cesta za velkým snem ale musí tenhle film urazit i zavylé příznivce tanečních kreací. Protože tam ty „velké tréninky“ a ostatní žánrové spojovací články prostě být musejí. A basta!