Chlapci, děvčata a zvířata chlupatá, konečně je to tady! Nejočekávanějším filmem února nebyl v redakci nový Kevin Smith nebo Miloš Forman, ale česká verze Šifry mistra Leonarda. Režisér Pavel Jandourek tak dlouhou blbnul ve Strážcích duší (pokud vám tahle variace na Akta X unikla, můžete být jenom rádi), až vyfasoval vlastní celovečerák. Vypráví o židech, golemovi, kouzelnických hůlkách a tajemné knize jménem Cesta světla. Takový rozkošný recyklát všech možných babských povídaček, který na sebe hned v úvodní desetiminutovce prozradí pár zásadních slabin - Jandourek neumí točit akční scény, Jandourek nemá smysl pro humor, Jandourek má rád flashbacky, ať už se jedná o návrat do patnáctého století nebo nedávné povodně (katastrofa jako product placement, to tu ještě nebylo).

Nenechte se ale zbytečně vytočit blekotajícím rabínem, který předává objemnou bichli svým následovníkům a posílá tak partu dospělých i dětských hrdinů na cestu za pokladem. Jakmile se zbavíme historických nánosů a děj se přesune do současnosti, začne vás to bavit o trochu víc. Největší zásluhu na tom však bohužel nemá scenárista Bezouška a režisér Jandourek, za hrdinu bych spíš označil kameramana Asena Šopova, který tu a tam (když ho zrovna Jandourek nenutí divoce zoomovat, aby k tomu pak mohl v postprodukci přidat sci-fi zvuky a tucet barevných filtrů) vystřihne zajímavou vizuální fintu nebo se inspiruje u západních kolegů, což v kombinaci s poslouchatelným soundtrackem stíhá navodit atmosféru (např. pasáž s kanalizací je fajn, vůbec jsem nevěděl, že má Praha tak fajn stoky... někdy bych je měl prozkoumat ;).

Problém je v tom, že jde jenom o krátké úseky, většinou s dětskými hrdiny, kterým leccos prominete. Zbytek filmu je vytrvale narušován dojmem z toho, že na podobnou látku zkrátka elita z FAMU není dostatečně vybavená. Jandourkovi chybí nakoukané západní vzory, když točí svižnější scénu postupuje podle dvacet let starých vzorů, když má předvést nadsázku, marně listuje svým scénářem a nezvládá číst mezi řádky. Jestli tam tedy vůbec nějaké byly, protože Bořivoj Navrátil ve slamáčku připomíná spíš bavorského důchodce, nikoliv Indiana Jonese (to pochopil i Bezouška a proto tenhle part hodil na Maroše Kramára... funguje to přesně tak dlouho, dokud Kramár nepromluví ;) a postava Báry Seidlové je prostě jen špatná řidička.

Všechno tak ve výsledku odmakají dětští herci, kteří (jak už to v tomhle žánru bývá) mají víc mozkových buněk než dospěláci a rádi se pustí po stopě tajemného Maharala. Adventurním způsobem jdou od štace ke štaci, občas narazí na nějakého hodně mizerného herce ve vedlejší roli nebo si střihnou automobilovou honičku (Octavia RS vs. Volvo V40, tipněte si vítěze) a kdo ví... možná přijde i kouzelník (nebo Radovan Lukavský, jehož proslov mi připomněl jeho naléhavé přednesy Bible - ten človek snad nezvládá běžnou konverzační dikci ;).

Žádná z postav tu nemá tupé (teď vážně lituji, že se Bořivoj Navrátil prohodil s Víťou Jandákem), ale tupých věcí je tu jinak víc než dost. Od parodických hlášek, přes deus ex machina některých situací (předem kultovní scéna s pilkou a klíčem od pout) a nezvládnutého záporaka (tahání za nos ale funguje, minimálně dvanáctileté děti budou moci prohlásit: "Tak to jsem teda nečekal!"). Bezouška vůbec spoustu bezradných situací řeší tím, že někdo odněkud přiběhne nebo někdo někam něco (ve vší počestnosti) zasune. Dveře spadnou, žárovka se rozsvítí, motor naskočí a můžeme jet dál.

Je to dost kostrbatá cesta, které k lepšímu tempu chybí ten proklatý humor a možná i lepší výběr zpracovávaných situací (o spoustě zajímavých kroků se jenom mluví, jiné bychom naopak vidět nemuseli). Je tu patrný krok směrem k západnějšímu pojetí a neprobádaným žánrům (na poslední kvalitní dětský film podobného ražení se vzpomíná horko těžko... možná snad Ať žijí duchové), ale zřejmě ho měli provést trochu odvázanější tvůrci. Jandourek totálně ztroskotává ve stylizaci a rádoby cool scénách (přepadení zámku), přičemž i ta hrst zamýšlených gagů vyzní do ztracena (včetně finálního záběru filmu). Je to škoda, protože když člověk při vstupu do sálu odhodí sarkasmus, zahlédne minimálně dobře míněnou snahu. Skoro by mi nevadilo, kdyby Maharal, i přes své pochybné kvality, vydělal nějaký slušný peníz. Třeba se pak objeví režisér, který má Indiana Jonese opravdu nakoukaného a bude to chtít zkusit znovu a lépe.

P.S. Bára Seidlová má opravdu moc hezkou sestru. :)