imf

Aneb další oldtimerová masturbace s Robertkem. Letos se nám té retrovlny dostává v takovém množství, že nám to brzo začne stříkat z uší. Rozdíl je v tom, že 80s borci se snaží vyhrabat někam dál, případně si připouštějí, že už jim není dvacet, zatímco Rodriguez se nám svým hardcore grindhousem snaží namluvit, že sedmdesátky vesele sviští za oknem a všichni se berou děsně vážně. Což o to, je to svým způsobem poetika vlastní tomuto žánru, ale zároveň film neomylně klasifikuje jako přinejlepším guilty pleasure s plným zásobníkem. Ukázka je nabitá akčními scénami, ale těžko vás něco zvedne ze židle - rotačák na motorce už jsme viděli, a i když Trejo se snaží za všech okolností vypadat macho a docela mu to vychází (chladná ocel je vždycky sexy), Seagalovi žádná forma nadsázky neodpáře všechna ta kila navíc, stejně jako nenaučí Jessicu Albu hrát. Tohle je prostě předem rozdaná partie - buď povedené střílení do vlastních řad, s pomrkáváním na fandy mezi něž pravděpodobně nepatříte (kolik jste viděli grindhousových filmů?) nebo snaha o poctu, která zůstane stát na půli cesty. Historie plná Bitch slapů a Black Dynamitů nám ukazuje, že je daleko větší riziko, že se něco podělá - jako u každé výpravy do minulosti. Rodriguez má v akčním žánru zatím relativně čistý rejstřík (až na to Mexiko), ale tenhle film byl, je a bude jen pro určitou skvadru lidí. A když vidím De Nira s pistolí a vyjukaného Faheyho, začínám pochybovat o tom, že do tohohle klubu ještě patřím. Snad ukázka jen klame tělem, pořád je tu ještě šance, že ten film bude alespoň tak nekompromisní jako Black Dynamite. Bude to minimálně dobrý test toho, jestli Rodriguez ještě umí správnou indie odvazovku.