Romantické komedie jsou dlouhodobě oblíbený žánr u českých diváků a logicky i u českých filmařů. Problém je ale v tom, že jen málo z nich se skutečně povede, že spousta z nich je doopravdy špatná a že filmaři si pod pojmem romantická komedie mnohdy představují tupé příběhy o ženách toužících ulovit muže. Libovolného, prostě muže, vedle něhož by mohly skončit. Spousta žánrových kousků u nás cílí na publikum, které nemá úplně vysoké nároky, směje se scénám, kde lidi padají na zem, říkají sprostá slova a postavy nemají žádnou osobnost a reálně se k sobě navzájem chovají neskutečně zle, což bývá prezentováno jako roztomilost. Čas od času se sice objeví snímek, který má k té tradiční romantické komedii blíž a jehož hrdinové nejsou sociopati, jde však spíš o výjimky. 

Lítá v tom má tedy velkou výhodu v tom, že většina žánrové konkurence je opravdu hodně mizerná. Mluvíme tu teď o zrůdnostech jako Jak přežít svého muže, Můžem i s mužem, Seznamka a podobně. Prostě ten naprostý odpad, za který by v kině měli vracet peníze a ještě vám přihodit nějakou tu stovku navíc. Režisér Tomáš Dianiška, jeden z nejvýraznějších divadelních tvůrců současnosti, velký filmový fanda a nutno říct, že i náš kamarád (ale zároveň i člověk připravený na to, že mu jeho debut omlátíme o hlavu) naštěstí ke svému prvnímu filmu přistoupil trošku jinak než konkurence.

Lítá v tom: FOTOGALERIE

Hlavní hrdina Lukáš je skoro čtyřicátník, má rád svou maminku a vesmír a občas se chová trochu jako vůl. Ve žádném vztahu dlouho nevydrží, protože jakmile se objeví první potenciální problém, bere kramle. Je to tak trochu sobec a člověk, co by si možná zasloužil pár facek. Kvůli smrtelně nemocné mamince však začne lhát a řekne jí, že se zamiloval do své sousedky s prořízlou pusou Natálie, toho času těhotné, takže k falešné přítelkyni rovnou přihodí i falešného budoucího potomka. Když se ale maminka uzdraví, musí oba v té lži pokračovat. A tady se to Lukášovi malinko vymkne z rukou. Dva lidé, kteří se prakticky neznají, teď musí předstírat, že jsou pár. A stačí málo, aby zjistili, že jim je spolu možná docela dobře. 

Je to originální? Ne. Vlastně vůbec ne. Vadí to? Naštěstí taky ne. Lítá v tom, respektive Dianiška a jeho tým, se vůbec nesnaží zakrývat, že hledali inspiraci v zahraničních žánrových vzorech a jejich film tak připomene třeba Zelenou kartu a svou náladou a takovým tím oťukáváním hlavních hrdinů romantiky z devadesátých let s Julií Roberts nebo Meg Ryan. V podstatě od začátku budete tušit, jak to celé dopadne, kde hrdinové narazí, v přibližně kolikáté minutě půjdou od sebe a jak dlouho jim potrvá, než se zase potkají a ujasní si, že se mají rádi. Klišé? Jo. A díky bohu za to, protože pokud čeští autoři romantických komedií něco neumí, tak je to právě práce s klišé, kterou obvykle nahrazují křičením a idiotskými vtípky. Tvůrci Lítá v tom viděli Notting Hill, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Lásku nebeskou a další věci. A občas si z nich něco vyzobnou. Není to ostuda, když to dělají dobře. 

Naštěstí se jim povedlo okoukat i formální stránku. Lítá v tom vypadá jako film, což je bohužel pro české snímky pořád pochvala. Povedlo se najít pěkné a přitom neokoukané lokace, kamera zvýrazňuje barvy a Dianiška se nebojí přidat občas na hravosti a celý záběr výrazně stylizovat, nikdy ovšem tak, že by to působilo samoúčelně nebo rušivě. Občas dojde i na v českém filmu nevídanou nápaditost při snímání obyčejného dialogu, když je každý z hrdinů v jiné místnosti a vy zároveň můžete sledovat oba, nebo na nápaditou práci se střihem. Lítá v tom vypadá tak, jak by měl žánrový kousek v 21. století vypadat. Vzhledem k tomu, že značná část českých romantických komedií vypadá pořád jako z roku 1982, jen tam jsou místo Moskvičů moderní auta a mobily, jde o příjemnou změnu. 

Výraznějším problémem je tak nakonec možná až příliš zběsilé tempo, díky kterému tu není dostatek prostoru pro vedlejší postavy. Zvědaví sousedé nebo milostná linka bratrance Filipa Rajmonta a doktorky Anny Polívkové tu fungují spíš v rovině snahy o humor než o nějaké budování hlubších vztahů. To by nevadilo, ale když zběsilé tempo zasahuje i do hlavní dějové linky, už to trošku problém je. Vztah Lukáše a Natálie se tak občas mění až příliš rychle a překotně a v několika scénách by stálo za to malinko zvolnit, aby fungovaly tak, jak si asi tvůrci představovaly. A jiné, například ty s Lukášovou novou kolegyní, tu v podstatě k ničemu jinému než ke vtipu nevedou a překáží uvěřitelnější romanci. 

Přehrajte si trailer Celkově je to naštěstí i v té humorné rovině docela fajn. S vtipy se to tu nepřehání, jsou na těch správných místech a občas i skutečně vtipné. V tomhle případě trailer dělá filmu trochu medvědí službu, protože snímek prezentuje jako mnohem víc hehe podívanou. Celek je o dost vkusnější a nebojím se říct, že i lepší, než si myslíte. A rozhodně lepší než to, co považujeme v tomhle žánru za domácí standard. Lítá v tom dovede pracovat s léty prověřenými postupy, které ale většina českých filmařů ostentativně ignoruje, hezky vypadá a umí rozesmát a několikrát i dojmout. Na debut jde navíc o hodně vizuálně nápaditou podívanou, takže Dianiškovi držíme palce, ať se mu za kamerou daří podobně jako v divadle. Má na to.