Tom Hardy je herecký bůh. Do svých rolí dává maximum, ať už má hrát Šíleného Maxe, pašeráka alkoholu, borce, co zlomí páteř Batmanovi, nejděsivějšího kriminálníka Anglie nebo hrdinu, který si to v ringu rozdá bez milosti s vlastním bráchou. Hardy je dříč a před kamerou ze sebe vydává všechno.

Legendy zločinu: FOTOGALERIE

Jeho gangsterská novinka Legendy zločinu není žádná výjimka a navíc tu jeho fandové dostanou dvojitou porci. Tohle je Hardyho film, Hardyho exhibice a Hardyho show. A on odvádí, jako vždy, skvělou práci. Oba gangsteři, jimž šel po krku každý londýnský policajt, jsou zcela odlišní jak charakterově, tak na pohled. Zatímco Reggie je elegán, kterému to solidně pálí a ví, kdy by bylo lepší mluvit a pokusit se dohodnout a kdy někomu rozbít hlavu flaškou, Ronald je psychopat s papíry na hlavu. Nevypočitatelný magor, vulgární hovado, sadista a časovaná bomba. Dokonale se doplňují a Londýn jim leží u nohou. Dokud Ronaldovi nezačne regulérně hrabat...

Hardy odvádí naprosto luxusní výkon v obou rolích a když jsou na plátně oba bráchové, je na co se dívat. Z Krayů budete nervózní a spíš než nevypočitatelný magor Ronald za to může Reggie, který to má v hlavě srovnané  a manažersky svůj hudební klub i gangsterské aktivity řídí tak, že si může dovolit smát se policii do ksichtu. Ale oba pánové dovedou na své okolí i na diváky přenést dost nepříjemný pocit, že s nimi není něco v pořádku. A že když by došlo na rvačku, bylo by lepší stát na jejich straně, pokud člověk nechce skončit v nemocnici. Dvojitá dávka Hardyho charismatu, navíc ve dvou podobách, tu funguje skvěle.

Bohužel to je ale to jediné, co skutečně funguje. Helgeland jako scenárista a režisér totiž zrovna dobrou práci neodvedl. Jeho film je zbytečně dlouhý a tak v polovině jsem začal mít pocit, že samotný příběh bratrů Krayových vlastně není moc zajímavý. Režisér navíc střídá přehnanou barevnou stylizaci s pokusy o seriózní drama a po brutální mlátičce v hospodě, kde se lámou končetiny, nafasujeme bitku dvou bratrů, která vypadá jako souboj Pata a Mata. Předpokládám, že od Helgelanda to byl do značné míry záměr, nejsem si však úplně jistý, jestli udělal dobře.

Legendy zločiny díky jeho svéráznému přístupu k vyprávění, kdy člověk neví, jestli se má smát absurdním historkám z podsvětí, pohrdat amorálními hrdiny nebo se koukat na barevně vycíděný filmový svět, nemají ksicht a nikdy nedovedou úplně strhnout. Bohužel nepomůže ani fakt, že většina vedlejších postav je naprosto nezajímavá a nakonec zůstanou jen Hardy a Hardy, kteří všechno utáhnout nemůžou.

Přehrajte si trailer Legendy zločinu nemají příliš zajímavé hrdiny, ani nejsou natočené tak, že by člověka bavilo na to dvě a čtvrt hodiny koukat. Občas Helgeland dovede vyčarovat překvapivě fungující a silnou emocionální scénu, ale většinu času to vypadá, že dostal pár kamer, štáb, nějaké prachy a Hardyho a jednoduše si začal hrát. Z tohohle přístupu může samozřejmě vylézt pecka jako Šílený Max, která kašle na pravidla a tvůrci si v ní dělají, co chtějí, obyčejně to ovšem skončí jako filmový bordel, což je naneštěstí tenhle případ. Chtěl bych ten film mít rád i kvůli něčemu jinému, než je Hardyho výkon, ale vlastně nevím, čeho se chytit. Helgeland totiž jedu chvíli točí komedii, pár minut na to drama a o scénu dál servíruje divákům gangsterku ritchiehovského střihu. A až do samého konce člověk pořádně neví, na co vlastně kouká. Docela mě to mrzí.