Lasse Hallström je asi ten nejméně překvapující režisér, kterého teď Hollywood má. Pořád točí slušné filmy a Co žere Gilberta Grapea nebo Pravidla moštárny jsou pecky, jež asi jen tak nezestárnou, ale jakmile někde vidím jeho jméno, je mi jasné, co v kině dostanu. Profesionálně natočený příběh s idylickou atmosférou, sem tam fór, nějaké ty emoce a celé to bude hezky vypadat. A za dva roky znova. A už mě to moc nebaví

Láska na kari je taková typická  Hallströmovka. Není jí vlastně moc co vytknout, ale důvod, proč jí věnovat večer, se hledá docela těžko. Adaptace prý velmi populární knihy přivádí na scénu snobskou francouzskou majitelku restaurace Helen Mirren, které přes ulici vyroste konkurence. Svérázná indická rodinka si tam totiž rozhodla otevřít svůj podnik a i když to tak možná zprvu nevypadalo, bude to velká konkurence. Tihle lidé totiž nemají Michelinskou hvězdu, vaří však srdíčkem.

Cítíte to? Cítíte, co přijde dál? Ano, přesně to, co si myslíte. Chvilku si stárnoucí šéfkuchaři budou dělat naschvály, pak se začnou respektovat a nakonec se z nich stanou přátelé a možná něco víc. Překvapení? Zvrat? S tím jděte do hajzlu. U příběhu dvou mladých kuchařů se zase všechno děje naopak. Z přátelství vznikne rivalita, pak skoro nenávist, ale nakonec se stejně dají dohromady. Proč? Protože to tak prostě v těhle okoukaných a víceméně bezvýznamných příbězích chodí.  

Hallström pořád umí dávkovat humor, drama i emoce, tady to ovšem vypadá, že neměl k ruce zrovna moc a ani se moc nesnažil. Prostě natočil to, co se od něj očekává. Helen Mirren hraje otravnou kuchařku, v níž se ukrývá dobré srdce, bezproblémově, Bodrý Om Puri se občas snaží být až příliš sympatický a Charlotte Le Bon je zatraceně pěkná. Jen ten Manish Dayal by se měl od někoho dozvědět, že ne všechno se dá uhrát vykulenýma očima a pohledem ublíženého psa.

Přehrajte si trailer Láska na kari je film, který neurazí, ale nemá vlastně co nabídnout. Pokud chcete dobrý příběh, asi si pusťte cokoliv jiného, tohle kuchařské drama nabízí jen okoukaný průměr. A jestliže máte chuť koukat se na plátně na francouzské a indické dobroty, tak možná peníze za kino investujte do návštěvy restaurace. Osobně jsem po závěrečných titulcích rozhodně neměl extra chuť na něco z toho, co se ve filmu vařilo.

Celkově jde o naprosto průměrnou a nevýraznou podívanou. Neurazí a koukat se na ni dá, to ovšem já osobně za klad považovat nehodlám. Volbu nechám na vás, zázrak ale opravdu nečekejte.