k0C0UR

Pokud už se některý z velkých blockbusterů zmůže na první international trailer, můžete si do notýsku zapsat padesátiprocentní pravděpodobnost, že se dočká i druhého. A to v hodně těsném závěsu. Evropská nadílka k Labyrintu lží s pořadovým číslem je tu a nám nezbývá než bilancovat nad změnami, které se v trailerové rodině udály. Není to naštěstí tak složité. Začněme tím, že to, co bylo minule cool, zůstává cool i dnes. DiCaprio s neapartním plnovousem se prohání skrze vyprahlou poušť, efektně pálí z efektních zbraní a kdesi na druhém konci planety ho zpoza hrníčku s ranní kávou diriguje nažehlený Russel Crowe. Kdesi mezi řádky můžete tušit „vyšší poselství“, v té akčně-špionážní skrumáži však spolehlivě zaniká s prvním výbuchem (počkáme si na něj tedy do kina). V první minutě nečekejte žádná překvapení – zkušený trailerový harcovník může odtušit pouze několik nepatrných zkrácení patera záběrů, za uškudlené vteřiny pak nejen on dostane záběry nové – spolu se zbrusu novou třicetivteřinovou koncovkou, která splétá osudy a souvislosti ještě efektněji než kdy předtím. Ne nadarmo se říká, že international trailery mají mnohem větší drive než ty zámořské. Tady je to vidět nejen na konečném tempu, ale i zvýšené dravosti podkresové muziky. Asi to ve výsledku nebude takový bezproblémově stravitelný videoklip, ale lahodná optika Scottovy kamery a dvě herecké esa v rukávu jsou stále dostatečným důvodem, proč se do kina vyloženě těšit.