Aki Kaurismäki patří už mezi žijící režijní klasiky, jenž zanechal na evropské filmové scéně nesmazatelnou stopu. Jedná se o tvůrce, jehož divák na první pohled pozná díky jeho nezaměnitelnému stylu a tradičním prvkům. V jeho snímcích se nikam nespěchá, sází na civilní a místy až melancholickou atmosféru, hlavní postavy jsou outsideři a nikdy si neodpustí správně suchou hlášku. Slavný režisér zkrátka jako by si vytvořil svůj vlastní subžánr, vlastní filmový svět, v němž mu je dobře a ani na „stará kolena“ z něj nechce vystoupit. Což je pro všechny jeho fanoušky i ostatní diváky rozhodně dobrá zpráva. Jeho oceňovaná novinka Karaoke Blues, která vynesla Kaurismäkimu Cenu poroty v Cannes, totiž ukazuje, že známý autor dokáže být ve svém rybníčku stále velmi silný a jeho kousky mohou být v moderním světě stejně příjemným zjevením jako kdysi.

Podíváme se nepřekvapivě do Helsinek, kde budeme zase jednou sledovat osudy dvou ztracených duší na okraji společnosti. Máme tu osamělou Ansu, jež pracuje v supermarketu a většinu volného času tráví sama ve svém bytě. A pak je tu dělník Holapp, jenž také nemá příliš blízkých lidí a rád tráví čas se svou kamarádkou kořalkou. Tyto dvě zdánlivě rozdílné osoby, které se poprvé setkají v karaoke baru, k sobě však postupně začnou hledat cestu. Dočká se osamělá dvojice konečně vytouženého vztahu? A zvládne Holapp díky Anse dát sbohem milovanému alkoholu?

Fakt, že se tentokrát režisér pustil do vod romantické pohodovky, by pak mohl být pro mnohé překvapivý. Jenže za touto slupkou se ve skutečnosti skrývá starý dobrý Kaurismäki prakticky se vším, co si na něm diváci dříve zamilovali. Kromě zmíněných zemitých postav/outsiderů tak znovu dostaneme jeho rozpoznatelný civilní feeling s dávkou melancholie i sentimentu, retro stylizaci helsinských ulic i interiérů či dlouhé záběry, v nichž se nikam nespěchá a šetří se v nich slovy. A když už se promluví, dokáže tvůrce přijít se správně suchou či ironickou hláškou a hezky vystihnout ono nezaměnitelné finské kouzlo. 

Nechybí ani režisérův tradiční sociální přesah, kdy je celá svérázná love story prošpikována zprávami z rádia o válce na Ukrajině. I v neveselých časech a těžkých životních podmínkách, kdy je hlavní hrdinka ráda, že zaplatí za elektřinu, je totiž důležité najít nějakou tu naději. Přesně toto pozitivní poselství šikovný Fin zabaluje do osobitého romantického příběhu s příjemnou porcí pohodové atmosféry, několika báječně vypointovanými scénami a šikovně zakomponovanou finskou hudbou. První půlhodina je sice i na můj vkus až příliš pozvolná, sympatické a „opravdové“ postavy si ale divák i díky přesně obsazeným hercům zamiluje a díky rozpoznávání režisérových prověřených atributů má nejeden fanoušek takřka celou dobu úsměv od ucha k uchu.

Přehrajte si trailer Karaoke Blues je v podstatě výběrem Kaurismäkiho největších hitů zabalených do romantičtějšího a pohodovějšího hávu. Divák zde zkrátka nalezne téměř všechny prvky a motivy, díky nimž finský filmař získal svou největší slávu. Ano, v minulosti nám je možná servíroval ještě v o něco výraznějším a silnějším hávu a jeho nejlepší tvorba se skrývá jinde. I přesto je hezké vidět, že režijní matador stále neztratil nic ze svého šmrncu a umí bavit takřka stejně jako před lety. Jeho styl pak působí do jisté míry staromilsky, tváří v tvář moderním trendům ovšem paradoxně působí v žánrových vodách i dostatečně svěže. Pokud tedy potřebujete v kinech porci poctivé feel-good atmosféry a zároveň máte v oblibě typické evropské nezávislárny, s Karaoke Blues nemůžete šlápnout vedle.