Musím se teda k něčemu přiznat. Chtěli jsme onehdá do ZOO. O víkendu. Fronta jako blázen, všechny parkingy plný, a tak se rozhodlo, že zkusíme něco poblíž. Násilím jsem byl zavlečen do liduprázdného a rozpadajícího se Krtkova světa. Ani historky o Bohušovi a načerno stojící tikající bomba s rezavými hřebíky v trámech a olezlými plastovými trpaslíky nepomohla. Dítě se bavilo, já trpěl. A věděl jsem, že někde z křoví na mě může vyskočit Superžena s kamerou a já se stanu součástí fantastického českého blockbusteru Krtkův svět. Napínavého soudního dramatu o tom, jak pan majitel bojuje proti zlovůli úřadů, protože chce dělat dětem radost. Jako zahrádkář vrtá do hlíny i legislativy další a další díry, na koleni vyrábí největší krmelec na světě, aby dobyl dětská srdce. Ukazuje prostředníček rouškám i zákazům. Je to takový hezký český ekvivalent filmu Koupili jsme zoo, kde úředník nakonec spláče nad Vejdělkem a dobro zvítězí.
Akorát že vůbec. O nejhorším a nejtendenčnějším českém filmu sezóny už je rozhodnuto. Tak teď už budem čekat jen na ty lepší.
