Krotitelé duchů jsou klasika klasik. Když se s někým budete bavit o nejslavnějších filmech osmdesátých let, na tuhle partu stoprocentně dřív nebo později přijde řeč. Ikonické auto, hrdiny i samotné duchy zná každý a dokonce i TV Nova pustila jedničku jako vůbec první zahraniční film na svém kanále. Nejsem si sice jistý, jak moc u nás rezonovaly komiksy nebo animovaný seriál, ale Ghostbusters je zkrátka značka slavná jako třeba Terminátor. Takže ji logicky Hollywood chce dojit. 

O tom prvním pokusu od Paula Feiga mluvit nebudeme, napodruhé se to ale povedlo. Krotitelé duchů: Odkaz dokázali spojit nostalgii s novými hrdiny, fungovala i změna prostředí z velkoměsta na americký venkov a Jason Reitman dovedl důstojně navázat na to, co jeho táta Ivan stvořil v osmdesátkách. Navíc to celé nestálo moc peněz a Ghostbusters se tak dostali možná trochu nečekaně opět do povědomí a byli připraveni vyrazit bavit další generaci. No a teď u toho zakopli, zlomili si nos a ještě se vyváleli v kravinci, který se pokoušeli překročit. 

Krotitelé duchů: Říše ledu: FOTOGALERIE

Pod nové Krotitele duchů se podepsal Gil Kenan, který kdysi natočil hodně solidní rodinně-hororový animák V tom domě straší!, u hraných filmů toho však zatím moc nepředvedl. Nejsem si jistý, jestli za kvality Říše ledu může on, ale když bych si měl vsadit, řekl bych, že v tom je trošku nevinně. Konec konců jeho novinka slušně vypadá, triky se docela povedly a honičky po městě nebo nahánění monster dovedou zabavit. Jenže všechno ostatní za moc nestojí. Hlavně proto, že dvojka nových Krotitelů duchů odmítá jít dopředu a místo toho se raději vrací o několik kroků zpátky. 

Přesouváme se do New Yorku, což se vzhledem ke konci předchozího filmu dalo čekat, na scénu se vrací mladí hrdinové z Odkazu a pomocnou ruku jim tentokrát podávají i veteráni, jenže mnohem víc než minule. A mnohem víc, než by bylo třeba. Říše ledu se totiž rozhodla vsadit prakticky všechno na nostalgii a cpe dopředu staré známé víc, než by se slušelo. Dan Aykroyd, Bill Murray, Ernie Hudson a spousta dalších lidí se vrací ke svým ikonickým rolím, mají víc vrásek a víc kil, ale snaží se předstírat, že jsou stejně zábavní a fajn jako kdysi. Jenže nejsou. Říše ledu se totiž vehementně snaží házet na diváky jeden odkaz na staré díly za druhým a někdy po půl hodině to začne být unavující. 

Ono je fajn vidět veterány v akci, připomenout si slavnou lekačku z knihovny, okukovat ten obří auťák a podobně, ale s takovými věcmi se musí opatrně, protože pak se může snadno stát, že nezbude moc prostoru pro příběh a pro hrdiny, kteří mají převzít štafetu a zažívat svoje dobrodružství. To tu prakticky neexistuje, většina nováčků tu dělá jen stafáž, občas zahlásí a Makenna Grace tu bojuje s tím, že ji všichni berou jako outsidera, jenže když se má příběh rozjet do vyšších otáček, nějak gradovat nebo třeba i překvapovat, tak zabrzdí. Nebo se úplně zastaví. Místo toho se objeví William Atherton, jenž hrál lumpa v prvním filmu. A hraje ho i teď. Protože to diváci chtějí. Asi. 

A tohle platí bohužel o všem. Skoro mám až chuť napsat, že Krotitelé duchů: Říše ledu nejsou film, spíš sešlost starých herců a starých hrdinů, které kdosi za kamerou nutí dělat to, co dělali dřív. A reálně tu překáží všemu ostatnímu. Je smutné sledovat, jak se Krotitelé duchů po zajímavém restartu nedokážou odrazit k vlastní tváři, k vlastnímu stylu a vrací se k tomu, co už bylo uzavřené a představě, že fanoušky potěší spíš fakt, že se tu neděje nic nového a budou se variovat jen ty staré a prověřené věci. Do jisté míry by to mohlo fungovat (a fungovalo) poprvé. Naneštěstí jako druhý díl „nové série“ je tenhle přístup nejen zbytečný, ale nakonec i dost otravný. 

Těch sto minut není úplně marných a pokud patříte mezi fandy, nejspíš vás potěší, když se na scéně objeví Bill Murray s Danem Aykroydem. Ovšem obávám se, že i ti největší fanoušci si budou v půlce říkat, že jako že dobrý, že se stavili, ale že by se v tom filmu mohlo taky něco dít, protože jinak tam pobíhá asi deset lidí, z nichž většina vpodstatě za celou stopáž nic zásadního neudělá. A pak to skončí. Noví Krotitelé duchů se nedokázali oprostit od nostalgie a jít dál a pokud vás nebaví ZNOVU se radovat z návratu staré party, tak tu vážně nenajdete skoro nic. Neochota hodit minulost za hlavu tak možná nakonec povede k tomu, že noví Krotitelé duchů skončí dřív, než jim studio dovolí, aby se pořádně rozjeli.