Ne, neuráží. Spíš mě to fascinuje. Napsat na plakát, že život není vždy uzpůsoben k pořádku, a pak naservírovat další z konvenčních filmů o pravých lidských hodnotách, to prostě nutí k tupému ťukání na čelo. Kam až došla práce s floskulemi a frázemi?! Každý druhý hřejivý film se za svou konvenční nasládlost stydí a nepřizná, že variuje stokrát viděné i že to poslední, co by chtěl dokázat, by bylo popírání zaběhnutých klišé. Pokrytecké tváření se, že k pohlazení dojdeme přes anarchii (jedno syrové maso plácnuté v afektu na stůl se nepočítá), dovoluje díky bohu přehlížet Catherine Zeta-Jones. Její krása zas jednou opustila pozici vrchní rodičky Michaela Douglase a navlékla se do šéfkuchařského mundůru. I z něj nebezpečně probleskuje sex-appeal, na což slyší robustní čelist Aarona Eckharta. Jejich namlouvání vybízí ke spokojenému pozorování od začátku do konce, Newmanova slavná hudba z Americké krásy navíc No Reservations docela ladně očesává od výchovného patosu. Jenže zpropadený kritik z Ženy ve vodě na úplném konci zase rozhazuje cukrkandl hrstmi na všechny strany, takže kuchařská odysea definitivně – i přes svou snadnou poživatelnost – malinko děsí nejednoho cynika.