Každý žánr má svoje pravidla a pokud režisér chce, aby jeho film fungoval, musí se jich držet. V akčních filmech má být na konci scéna, ve které toho vybouchne zdaleka nejvíc, u hororu by měla atmosféra gradovat a čím víc se blíží závěrečné titulky, tím nápaditější by měla být úmrtí vedlejších postav. Romantické filmy mají taky svoje pravidla a možná i nejpřísnější. Koření života se jich však nedrží. A je to škoda.

Scott Hicks totiž neexperimentoval s žánrem a nešel ve stopách Richarda Linklatera a jeho Před úsvitem/Před soumrakem nebo Hledám Amy od Kevina Smithe. Scott Hicks a jeho scénáristky to zkrátka jen a pouze odflákli. Koření života se tváří jako klasická romantická komedie, jejíž hlavní hrdinkou je šéfkuchařka Kate, která už pár let nemá soukromý život a nezná nic než práci. Po náhlé smrti své sestry se však musí postarat o malou neteř Zoe a zjišťuje, že v životě jsou mnohem důležitější věci než dobře propečený steak. A navíc se jí v kuchyni objevil sympatický kuchař Nick, jehož živelnost a nadšení Kate vytáčí k nepříčetnosti, ale z romantických komediích víme, jak to s těmihle dvojicemi dopadá. Zkrátka naprosto ideální látka na romantickou komedii.

Hicks měl práci o to jednodušší, že remakoval starší německý film. Ten já jsem bohužel neviděl, takže nemůžu říct, jestli Bella Martha měla stejné chyby jako Koření života, nebo jde zkrátka jen o další nepodařenou předělávku. Nejpodstatnějším problémem filmu je bezpochyby scénář. Sice nabízí vše, co by správná romantická komedie říznutá dramatem o hledání nového smyslu života měla mít, ale má jeden obrovský problém. Načasování. Během první poloviny filmu se v podstatě vůbec nic nestane. Kate vaří, Kate nemá osobní život, Kate nemá nikdo moc rád, protože se chová jako egoistická kráva a její neteř Zoe odmítá jíst, protože trpí kvůli matčině smrti. Než se děj pohne dopředu, trvá to strašně dlouho a první náznak romance mezi Catherine Zeta-Jones a Aaronem Eckhartem proběhne až v padesáté páté minutě (jde o úsměv mimochodem). A během následující tři čtvrtě hodinky musí Hicks stihnout vše, na co je v ostatních romantických komediích podstatně více času. Klasická žánrová klišé – tedy zamilovanost, problém, dočasný rozchod a závěrečné objetí – jsou totálně uspěchané. Za celý film jsem ani jednou neměl pocit, že bych měl hlavní hrdince držet palce.

A to je další podstatný problém. Hlavní hrdinka zkrátka není moc sympatická. Většinu filmu se Kate utápí v depresi a já zkrátka neměl pocit, že by mě její příběh měl zajímat. Catherine Zeta-Jones nehraje úplně špatně, ale takhle nudnou a nezajímavě napsanou postavu zkrátka se vztyčenou hlavou uhrát nedokázala. Naštěstí je tu Aaron Eckhart. Jeho energický kuchař Nick nemá v první polovině filmu příliš prostoru, ale když už se na plátně objeví, hned se na Koření života dá koukat jinak. Eckhart je zábavný a vedle nezajímavé postavy Zeta-Jonesové je pro film doslova záchranou. Velkou pochvalu si zaslouží i Abigail Breslin, která si vloni odnesla oscarovou nominaci za Malou Miss Sunshine. Nesnaží se hrát na dospělou jako Dakota Fanning, ale zároveň to není ten typ dětské herečky, která umí střídat výrazy radosti a smutku. Zkrátka na rozdíl od většiny herců, kteří ještě nemají občanku, není ani trochu otravná a herecky zvládá vše bez problémů.

Režisér Scott Hicks za kamerou ničím zvláštním nepřekvapuje. Popravdě se trošku divím, proč si vybral zrovna romantický film, když si udělal jméno na psychologických dramatech. Koření života odrežíroval jako solidní rutinér a až na jeden divočejší kamerový oblet vás do sedačky nic nezarazí. Hicks nic nekazí, ale ani nepřichází s ničím, co by v člověku zůstalo hlavě déle než do závěrečných titulků. Jen ty odporně vlezlé popíkové hity z osmdesátých let si možná mohl odpustit.

Koření života je zkrátka film, který trpí mizerným scénářem. Jakoby tvůrci během první poloviny vůbec nevěděli, o čem chtějí vyprávět, jací mají být hrdinové a jak žánr romantické komedie funguje. A díky tomu je v druhé půlce filmu všechno zbytečně uspěchané. Není čas sžít se s postavami a není důvod hrdinům fandit. Koření života je romantická komedie bez romance a bez humoru. Jen zkrátka je. Herci chodí, mluví, pak se párkrát políbí a pak je konec. V hlavě z filmu nezůstane bohužel nic než pár dobrých hereckých výkonů a myšlenka na večeři v nějaké nóbl restauraci. Koření života by zkrátka potřebovalo pořádně okořenit. Spíš než jako francouzská specialita totiž chutná jako tři dny starý chleba namazaný zbytkem másla. Sníst se to dá, ale o nějakém požitku se dá mluvit jen těžko.