Studio DreamWorks má na své animované pažbě mnoho zářezů, a to včetně hitů jako Shrek, Madagaskar, Kung Fu Panda či Jak vycvičit draka. V posledních letech ale docela výrazně prodělává a kromě pokračování osvědčených sérií marně čeká na nějaký nový šlágr. A zdá se, že bude čekat dál, protože Konečně doma s dušemi dětských diváků nejspíš nijak nezamává.

Konečně doma: FOTOGALERIE

Tradičně koukatelný animák, který je až netradičně neinvenční. Banální příběh vypráví o tom, kterak malí chapadlovití mimozemšťani, nazvaní Bůvové, kolonizovali Zemi a odsunuli lidstvo do jakýchsi ghett, aby měli většinu planety jen pro sebe. Ústředními postavami jsou holčička Tip a prťavý emzák, který si říká Ó. Oba jsou svým způsobem loseři a v rámci svých komunit nejsou příliš oblíbení. Výrazně hůř je na tom Ó, toho totiž oprávněně nesnáší každý příslušník jeho rasy. Ztělesňuje archetypálního ňoumu, který všechno rozbije, poplete, a přitom to myslí strašně dobře. V tomhle duchu rozešle pozvánku na pozemskou party i nepřátelské rase, za což se mu moc vděku nedostane. Začíná závod s časem o záchranu celé rasy i planety, během něhož musí Tip najít svou matku a Ó sám sebe. Zní to jako nechutná klišé, ale příběh přesně takový je.

Zajímavé postavy se sešly u mikrofonů a postavičkám propůjčili svůj hlas Jim "Sheldon" Parsons, Jennifer Lopez, Steve Martin a především Rihanna. Tu můžeme slyšet nejen v roli Tip, ale bohužel i ve spoustě písní. Pří vší úctě k její hudbě (a to aniž bych jedno z toho měl), využívat popové odrhovačky jako podkres vypjatých scén je rezignací na vytvoření pořádné atmosféry a zatuchlý product placementový odér nezaženou ani chvíle, kdy na Rihanniny fláky všechny hlavní postavy zběsile tančí. Je to laciné a příběhově zbytečné, ale kapsu si asi namastí všichni, takže cinefilní estetika je zase jednou odsunuta na vedlejší kolej.

Přehrajte si trailer Zkušený režisér animáků Tim Johnson (Mravenec Z, Za plotem) ale moc dobře ví, že to hlavně musí pěkně vypadat. Většinu stopáže sledujeme zběsilé audiovizuální orgie spočívající v tak frenetické a barvami hýřící akci, že pravověrní epileptici nebudou muset pro zkažení dne ani chodit na 3D verzi. Auta létají, mimozemšťani mění barvy, občas něco vybouchne a děti se nestíhají nudit. Zvolnění se dočkáme jen v hlubokomyslných okamžicích, kdy si dva hlavní outsideři povídají o svých strastech a přenášejí dětem moudré poselství o tom, že i ten nejposlednější z posledních se může stát hrdinou. V žánru dětských animáků je to pointa omšelá jak Rihanniny modřiny.

Jako zabavení dítěte na hodinu a půl může Konečně doma fungovat. Capart se nejspíš bude obstojně bavit, ale podruhé si to už nepustí. Navíc nesmíte být překvapeni, když vám po projekci nebude do zblbnutí opakovat rádoby vtipné hlášky, ale namísto toho z vás tahat prachy na iPhone, na němž si po provedení nezbytné série selfíček okamžitě koupí komplet diskografii barbadoské popové divy. Jó, dneska aby se člověk bál pustit děcka i na pohádku.