Hned po projekci vznesl kolega do_od otázku, co vlastně dělal J. J. Abrams ty poslední roky. A odpověď je, že skoro nic. Jeho seriál Duster zařízlo HBO po první sezóně a na Prime Video teď běží druhá řada animáku Batman: Rytíř v plášti, jinak toho však fakt moc není. Ono je to asi dobře, protože fandové mu ještě neodpustili, jak naložil s devátými Star Wars (bez ohledu na to, že za to ve skutečnosti úplně nemohl), takže na chvíli zalezl, ale nedávno se flákat přestal. Jím režírovanou fantasy The Great Beyond uvidíme příští rok a teď do kin míří Konec Oak Street, který produkoval. A je to na něm vidět. 

Dobrodružná sci-fi o průměrné americké rodině a jejich sousedech, kteří se jednoho dne probudí v pravěku, je totiž poskládaná z toho, co má Abrams rád. Cestování časem, časové paradoxy, důležitost rodinných hodnot a atmosféra osmdesátkových dobrodružství, to všechno tu najdeme a já z toho mám do jisté míry radost. Abrams se vždycky rád odkazoval na filmy z téhle doby a obvykle dovedl namíchat svoje příběhy tak, aby fungovaly jako žánrovka, i jako pocta. Když tedy budete sledovat Anne Hathaway, Ewana McGregora a jejich děti, jak pobíhají po ulicích a snaží se schovat před tyranosaurem, připomene to E.T.ho, Goonies a spoustu podobných věcí. A zdaleka nejen tím, že děj je zasazen do osmdesátých let, takže v něm všichni nosí fakt krátké kraťasy a jezdí hranatými auty. 

Konec Oak Street: FOTOGALERIE

Jenže ono utíkání před dinosaury a snaha dostat se zpátky domů by asi v roce 2026 divákům nestačila, jakkoliv je dobře natočená, a tak scenárista a režisér David Robert Mitchell zkouší nabídnout publiku i jiné věci. A tady narážíme malinko na problém. Až nečekaně seriózně se tu totiž řeší i rodinné trable. Ze vztahu hlavních hrdinů se vytratila jiskra a nejsou si jisti, jestli chtějí zůstat spolu, ani jestli se chtějí rozejít. Jejich dcerou zase mlátí hormony a syn má svých problémů taky dost. Vlastně tu mají dost problémů všichni, ale pochopitelně v okamžiku, kdy si z nich chce nějaké pravěké monstrum udělat sváču, je musí odložit stranou, vzít do ruky kladivo a zkusit dinosaurovi vymlátit zuby z tlamy. 

No a v čem tedy tkví problém? Tyhle dva přístupy – tedy rodinné dobrodružství a seriózní vztahové drama – dohromady moc nepasují. Mitchell jako režisér dovede diváka strhnout, honičky s monstry jsou skvělé, atmosféra osmdesátých let taky a občas se předvede s nečekaným a hodně zajímavým kamerovým úhlem, nebo vytasí scénu, po které člověku spadne brada na zem. A zároveň tu sama o sobě funguje i ta rodinná linka, protože Anne Hathaway i Ewan McGregor jsou ve svých rolích výborní. Ale vcelku? Je to trochu jako zalít si smažák svíčkovou omáčkou. Zvlášť to chutná dobře a i takhle divně pohromadě to člověk sní, jen moc neví, co by si měl z těch chutí vzít. 

To je však problém, který jsem já osobně řešil až po skončení závěrečných titulků. Abrams s Mitchellem totiž zvládají tu hodinu a tři čtvrtě poctivě bavit. Upalují dopředu někdy až příliš rychle a jedno nebezpečí střídá druhé. Občas je to tempo až vražedné a člověk skoro ani nemá čas si scénu, kdy hrdinům vleze domů nezvaných host, „dožít“, protože už se musí utíkat před jinou potvorou. Zároveň divák naštěstí nemá čas přemýšlet o tom, že mimo dialogové a rodinné scény sleduje jen sled atrakcí, protože ty samotné atrakce baví a i přes nižší rozpočet dobře vypadají. 

Mitchell párkrát vyloženě zafrajeří i při práci s atmosférou a hlavně v úvodu, kdy hrdinové zjišťují, kde se ocitli a divák před nimi má trošku náskok, funguje Konec Oak Street skvěle. Postupné naznačování, co že se to skrývá za plotem, kdy Mitchell spoléhá na zvuky, stíny nebo nezřetelné pohyby čehosi někde v roští za barákem, jsou skutečně skvělé. A přesně ve stylu osmdesátkových filmů tohohle typu se režisér nebojí občas zabrousit do hororovějších odstínů dobrodružného žánru. 

Přehrajte si trailer Celkově tak trochu zamrzí, že po konci filmu ve mně převládal pocit lehkého zklamání. Zároveň je však nutné říct, že očekávání byla vysoko. A i přes všechny problémy, respektive ten hlavní problém, že Mitchell se snaží řešit až příliš mnoho témat a věcí, které jsou navíc často diametrálně odlišné, jsem vlastně spokojený. V tom podstatném totiž Konec Oak Street nezklamává a i přes všechny výtky je to skutečně zábavný film s dostatkem fungujících nápadů schopných přebít ty, co nefungují. A pokud bychom se drželi žánru „lidé utíkají před dinosaury“, tak například loňský Jurský svět by se tu mohl učit, jak se pracuje s herci, postavami a atmosférou. Ale přeci jenom jsem čekal od lidí za kamerou trošku víc.