Cival

Béčko za osmdesát milionů dolarů? Dnešní doba už taková zkrátka je. Bratři Hughesové kutí film, jehož jednotlivé složky vyhlížejí velmi podivně. Jednak tu máme Denzela Washingtona, který už nemá formu jako zamlada, ale i jako lehce nemotorný váleček nasazuje výraz největšího drsňáka na zpustošeném světě, seká otrapy do ksichtu a rozdává rány. Chrání knihu. Kdo mu na ní šáhne, ten může rovnou běžet do auta pro lékárničku a přivázat si gázou zpátky ruku nebo tlusté střevo. Pak je tu postapokalyptická atmosféra, evokovaná digitálním obarvováním oblohy a rozšiřováním pískem zavátých ateliérových kulis skrze zelené plátno. Aneb nic co by ohromilo a zasáhlo svou depresí. A protože je na skladu ještě divně se tvářící Mila Kunis a sekvence scén, jejichž věcný obsah by výborně obstál i v nějakém výplachu s Chuckem Norrisem (střílečka, bitka, záporácké ksichtění a tak pořád dokola), můžeme se trochu bát lednového výsledku. Já osobně se kupříkladu bojím hodně a to mám jinak pro strach uděláno (jednou jsem šel i v pět ráno po pražském Hlavním nádraží). Recept na úspěch bude spočívat, zdá se, v prachsprosté zábavnosti, jejíž jednu možnou tvář obnažuje právě našlapaný trailer. Do sledu akčních scén zkrátka najede kytara, střihač se rozparádí, vůkol proletí pár aut a hned z toho zírá řemeslně jistá popcornová polízanice. Utáhnout ji ale na stopáži blížící se k dvěma hodinám, to bude jiná fuška.