Povedených akčňáků není nikdy dost a vždycky máme v redakci radost, když se nějaký našlapaný kousek plný vystřílených nábojů či kopů vysoko nad hlavu urodí nejen v Hollywoodu, ale také ve staré době Evropě. Do škatulky nenápadných malých žánrových kousků ze starého kontinentu mohl zapadnout i Klub nájemných vrahů. Ten v ukázkách pracoval se stále fajn námětem nájemných zabijáků, kteří jsou nuceni jít si po krku, přidal k tomu pár známých tváří a tvářil se v trailerech trochu jako klasické bessonovky. Což mohlo být fajn. Jenže na Assassin Clubu se nakonec pokazilo takřka všechno a stal ošklivým varováním, jak akční kousek opravdu vypadat nemá.

Sledujeme tedy příběh špičkového nájemného vraha Morgana, který ovšem při poslední šichtě málem přijde o život a jelikož si zrovna užívá celkem pohodový vztah, chce se svým džobem seknout. Jenže jeho mentor a zadavatel kšeftů Caldwell ho místo toho naveze do dalšího kontraktu, v němž má zabít sedm lidí. Jediný problém je ten, že i jeho nové terče jsou trénovaní zabijáci a dostali úplně stejný úkol jako on. V situaci, kdy jsou všichni proti všem se proto Morgan snaží přežít a najít osobu, jež zabijáky proti sobě poštvala.

Ano, zní to béčkově, ale v rámci žánru tu byl stále potenciál na našlapanou jízdu ve stylu Bullet Trainu či Johna Wicka. Jenže slovo zábava bylo při natáčení zřejmě zcela zakázané. Klub nájemných vrahů je totiž naprosto nezvládnutým a matným snímkem, na němž není zábavného, stylového či zajímavého vůbec nic. Zapomeňte na akční náhul, v němž se to zběsile kope, střílí a lámou vazy. Akce je pomálu, a když už na nějakou dojde, přijde vám jako vystřižená z horších dílů Kobry 11. 

Hercům to navíc moc dobře nekope, což se režie snaží zakrýt neustále klepající kamerou a nonstop střihem, který vám připomene tvorbu akčního satana Oliviera Megatona. Což není náhoda, jelikož režisérem této novinky je jeho oblíbený střihač Camille Delamarre, jenž se podílel na trojce Kurýra a 96 hodin. A to vám řekne vše o (ne)kvalitě nejen akčních scén, ale celého filmu.

Delamarre totiž svého kolegu na place okoukával evidentně až moc a chytl všechny jeho zlozvyky. A stejně jako on ukázal, že pro natáčení podobných žánrovek nemá absolutně žádný talent. Zapomeňte na svižné tempo ve stylově pojatém příběhu, který si ze sebe dokáže udělat srandu či představit zajímavé postavy. Místo toho totiž dostanete děj, co se bere smrtelně vážně a chce být od začátku do konce rádoby spletitý a plný zvratů. Jenže místo toho je jenom úmorný, směšný a plný totálně nezajímavých postav, jež se vzájemně podráží, aby si pak o pět minut později zase věřili. A vám bude už po půl hodině naprosto jedno, co se před kamerou děje a budete jen naivně doufat, že vás něco probudí z čím dál větší divácké apatie.

Příliš tomu bohužel nepomáhá ani herecké osazenstvo, které tu buď nemá co hrát, nebo je obsazené tak trochu mimo. Henry Golding po propadáku G. I. Joe opět ukazuje, že se v akčním žánru ocitl tak trochu omylem, je matný a vůbec nemá charisma na to, aby podobný film utáhnul. Sam Neill se sem evidentně přišel jen pronudit ke kulečníkovému stolu a poctivě počkat na šek. Noomi Rapace pak jako jediná z celého štábu pochopila, že měl být celý snímek trošku odlehčený a ulítlý, a tak hraje svou zabijáckou záporačku co nejvíce přepáleně. Což je sice fajn, ale přes své přehrávací snahy to vlastně nakonec působí trochu nepatřičně.

Přehrajte si trailer Klub nájemných vrahů by se dal zkrátka shrnout jako naprostá akční zbytečnost, na níž není zajímavého vůbec nic. Delamarreova režie nemá styl, drajv, zajímavý vizuál, nosné postavy, poutavou akční stránku… prostě nic, čeho by se mohl divák chytit. Zároveň není snímek ani tak amatérský a nezvládnutý a ani nedisponuje nějakým šíleným nápadem, že by byl alespoň nechtěně vtipný. Assassin Club je prostě jen tak špatný a nudný, že se na něm nedají vypíchnout ani úsměvná negativa. A to je asi ta nejhorší vizitka, jakou může (nejen) akční film získat.