HODNOCENÍ REDAKCE
HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
VAŠE HODNOCENÍ
Cival
Velmi sympatická upoutávka, která zasáhne víc než drtivá většina jiných artových klipů. Filigránsky je koncipovaná jako hypnotické pásmo vjemů, které jdou na dřeň. Sex, drogy, chlast, zvratky, zase sex, digitální technologie, ještě více sexu, prostě upocená esence nespoutaného mládí v podobě, jakou vaše babička nechce znát. Tohle video ke Klipu propaguje film sugestivně a chytře, vystačí si beze slov (kdo by taky chtěl poslouchat fuckující srbskou omladinu), jen s pudovými výjevy. Přitom stihne říct všechno podstatné – a jasně rozřadit diváky na ty, kteří film budou chtít vidět, a ty, kteří se pomodlí za spásu zvráceného světa a půjdou se schovat do krytu.
), vypouštěj pozvolna proma, teasery, trailery a všechno to propojme do kompaktního audio-vizuálního balení, který bude natolik specifický, že si ho každej hned s tím filmem spojí. U nás se všechno (a to teď mluvím i o potenciálních HITECH - s jedním z nich mám teď poměrně čerstvou zkušenost) štrekuje po kouskách ve stylu "TEN DĚLÁ, TO A TA ZAS TOHLE A VŠICHNI DOHROMADY OBČAS MAJ POCIT, ŽE NĚCO, CO SE MĚLO UDĚLAT, UDĚLAL UŽ NĚKDO JINEJ (takže to třeba už jenom z tohohle banálního důvodu není - často v tom ani nehrajou roli peníze!).
Myslím, že častý problém (zejména dramaturgický) českejch kampaní je, že je dělá jen jeden člověk - střihač, který, i kdyby byl sebelepší, nemá odstup/nadhled + při tý rychlosti s jakou se často zdejší upoutávky zpracovávaj, ani pořádnej bič, který by ho nutil držet koncepci (a třeba právě šetřit materiálem a energií do finiše). Ono navíc opravdu platí, že víc hlav víc ví (jen se to s počtem hlav nesmí přehánět – moc hlav, ví zas příliš mnoho) Trailery pojímám jako takový "mentální filmařský mikroetudy" a jedinou nevýhodu to má v tom, že se dělím o žold.
Předtím jsem Ti nepoděkoval za příspěvek, tak to teď napravuju.
Samozřejmě, že trendy tady jsou a za řeč stojí. Pro Tebe (ale i celou redakci) by třeba mělo být zajímavý, jak se tu konečně začíná smělými pokusy odpovídat na volání po "žánrovejch prvcích" (a myslím, že zrovna moviezone je v tomhle hodně hlasitá) a třeba Ondrušova VENDETA, nebo Hřebejkova NEVINNOST (až teda na posledních 15min., o kterých by to ale bylo na samostatnou delší debatu), jsou podle mě pro současnej českej film opravdovou výhrou (protože zvládaj euro-atlantickej filmařskej standard a přitom žánrový prvky lámou "po česku", což mi přijde jako jedinej způsob, jak to tady dělat).
A myslím, že např. sledovat Hřebejkovu tvorbu - i se všema propadama - je vlastně stejně vzrušující a zábavný jako koukat na zahraniční "filmařské auteury". Jen si to člověk nesmí z principu zprotivovat, nebýt předpojatej.
A uvidíš, že až spoustu z těch dneska pro Tebe "nekoukatelnejch" věcí oprýskne čas (a odfukne z nich nánosy očekávání a dobovýho kontextu), budeš se na ně koukat podobně, jako dneska sleduješ ty "klasiky". Každá generace si o sobě vždycky myslí, že bude ta poslední... a přitom zatím žádná poslední nebyla
Co se týče toho, proč třeba filmy ze šedesátek mají obecně "lepší"(= asi literárnější, vystavěnější???) scenáře: přečti si čtivě podanej rozbor počátku normalizace v čs. filmu, KINEMATOGRAFIE ZAPOMĚNÍ, a bude Ti jasný, že to jak se v tý době ošetřovala výroba, ale i literární preprodukce (námět/synopse/povídka/scénář/dramaturgie...) je opravdu na hony vzdáleno současnosti, kdy se s tím málokdo nějak zásadně maže (není čas = nejsou peníze, nejsou poradci, kteří by měli rozhled a tvůrce jen neplácali po zádech…
Dokonalá ukázka toho, jak dobrý a různorodý filmy dokáže česká kinematografie produkovat byla například sezóna (zejména druhý pololetí) 2009: mj. NORMAL, PROTEKTOR, NEDODRŽENÝ SLIB, JÁNOŠÍK, TŘI SEZÓNY V PEKLE, ZOUFALCI, KAWASAKIHO RŮŽE, DVOJKA... kolik přinejmenším "pozoru hodných" filmů bys ročně ještě chtěl.
I když, samozřejmě, tohle byl zrovna ročník kam doběhly filmy, který zažily výrazný navýšení dotace do fondu, ale to je jiný příběh, který sem nebudu plést, protože peníze opravdu nejsou všechno - podstatnější je "mentální niveau tý který země" a to máš sám – tím, že veřejně působíš na svoje čtenáře - taky trochu na svědomí