Jsme zahlceni slovy. Ženou se odevšad, zní z rádií, ubíjí nás na internetu. Na všech televizních kanálech se do zemdlení plká, díky Facebooku a zpravodajským serverům jsme zahlceni popisem pseudozajímavých událostí o tom, co tak šíleně důležitého se stalo, aniž by to vlastně reálně mělo vliv na naše životy. Slova se valí i ze seriálů, zvlášť těch českých, jejichž scenáristi jsou placeni jen za vystýlání vetchých zápletek tak vděčným způsobem, aby se děj nepohnul a divák přesto zase čuměl celý den na bednu. Navíc i v kině člověk co chvíli narazí na otrocký přepis knihy, užvaněnou adaptaci divadelní hry nebo americkou indie komedii, ve které se postavy k jedné puse musí prodrat přes tunu keců. Je to únavné a skrývá se v tom mimo jiné důvod, proč mě osobně čím dál tím víc baví filmy Cronenberga, Verhoevena a mnohých dalších, ve kterých se tne napřímo do živého.

Je proto velmi osvěžující, že se k nám dostala „radikální festivalová událost“ jménem Klip, ve které se nemluví… ale šuká. Ne ale pro samoúčelnou skandálnost. Klip je koncepčně nesmírně disciplinovaný snímek, který příběh srbských teenagerů redukoval na čistou tělesnost.

Je to extrémně stylizovaný, ale díky své syrovosti i přesvědčivý pohled na omladinu, která se vyjadřuje souložením, tancem, kalením a postovaním vylovískovaných statusů a fotek na Facebooku. Příběh je strohý a dokonale jej vystihl František Fuka: „Hlavní hrdinka se fláká, chlastá, bere drogy, a pravděpodobně je zamilovaná do jednoho hocha, což znamená, že se snaží dosáhnout toho, aby ji kromě úst a anusu osouložil konečně také do vagíny (= symbol čisté lásky)“. Explicitní sexuální scény ale nejsou prvoplánově šokantní, ani nemají vyvolat pocit bezútěšnosti ve stylu „mládež se už vážně zbláznila, tak ať přijde konec světa“. Jde prostě o neúprosný realismus, jenž se o to intenzivněji zařezává do těl diváků (navzdory své patologické povaze jsou některé scény vlastně regulérně vzrušující).

Klip je výborný, sugestivní a přímočaře současný snímek.Pobyt vedle teenagerů je v tomhle podání velmi sugestivní a zneklidňující. Imponující je ale to, jak se skrze rej těl a nejrůznějších tekutin opravdu prořezává něco jako emocionální pouto mezi ústřední dvojkou, něco hlubšího, co by ti méně šokovaní měli chápat i jako romantické námluvy dvou mladých lidí. Jen ve výrazně radikálnějším a drsnějším, ovšem i opravdovějším podání.

Přehrajte si trailer Podtrhnutím téhle vyhrocené, ale smysluplné optiky je pak finále, ve kterém je fyzičnost filmu ještě zesílena a dvakrát podtržena. Takováhle nekompromisnost se málokdy vídá, tuplem pak u začínající ženy-režisérky.

Nebojte se jí - přišli byste o jeden z nejintenzivnějších filmových konců tohoto roku a o tak neortodoxní polibek, že ho dlouhé roky nic netrumfne. A samozřejmě i o výborný a přímočaře současný snímek.

P.S.: Přístupnost od 15 let je u filmu, kde je častěji detail na penis než tvář babičky, celkem faux pas.