Nevím, jestli existuje něco jako subžánr retro sci-fi, ale v každém případě science fiction příběhy, ze kterých dýchá atmosféra osmdesátých let, jsou v poslední době hodně oblíbené. Poklonu jim složil J.J. Abrams v Super 8 a ze seriálu Stranger Things se stal globální megahit. Právě jemu pomohl na svět jako producent Shawn Levy, režisér Nocí v muzeu nebo Ocelové pěsti. A teď se rozhodl zkusit, jestli se mu podaří s kombinací nostalgie, science fiction a retro feelingu uspět i v kinech. Pokud sledujete tržby, tak asi víte, že nepodařilo. Na Kin do kin (já to musel napsat, sorry) skoro nikdo nepřišel. To ovšem neznamená, že to musí nutně být špatný film. Jenže bohužel je. 

Kin: FOTOGALERIE

Eli Solinski, který žije se svým nevlastním otcem, to nemá úplně snadné. Máma zemřela, ve škole dostává sodu a občas trochu krade. Teď se však jeho život změní a to ze dvou důvodů. Z vězení se vrací jeho bratr Jimmy a hlavně během svých výprav našel věc, co vypadá jako zbraň, ale dost podivná. A pak už je to fofr. Kvůli Jimmyho minulosti skončí táta s kulkou v břiše a Eli se s bráchou vydává na road trip přes celou Ameriku. A v tašce má krom náhradních fuseklí i tu podivnou pušku, která se mu bude hodit, protože Jimmymu jde teď po krku místní gangster a na scéně se navíc objevují i dva podle všeho mimozemští vojáci. A svou krochnu chtějí zpátky. 

Na první pohled nevypadá příběh Kin nijak složitě, bohužel režiséři Jonathan a Josh Bakerovi, kteří tu adaptují svůj vlastní kraťas Bag Man, se úporně snaží narvat tam strašně moc věcí. Jako kdyby moc nepočítali s tím, že jim někdo dá třicet milionů, pár známějších herců a volnou ruku v tom, aby se vyblbli. Bohužel je toho ale fakt strašně moc. Kin se permanentně mění z retro sci-fi v sociální drama, gangsterku nebo rodinnou depku a ničemu z toho se nestihne pořádně věnovat. Takže jakmile už jsem se naladil na to, že dva bráchové k sobě po letech hledají cestu, lusknutím prstu se situace změní a režiséři se snaží o možná upřímnou, ovšem trošku odfláklou variaci na Terminátora. A pak to celé zakončí natolik šíleným zvratem, že pocit, že moc nevěděli, jak si poradit s celovečerákem, začne hraničit s jistotou. 

Kin působí opravdu jako fanouškovský film, ale bohužel od fanoušků, kteří neznají míru a rvou tam hlava nehlava všechno, co je napadne. Výsledek pořádně nefunguje ani jako drama, ani jako sci-fi, ani jako fan service pro milovníky kultury 80. let, i když by hrozně moc tím vším být chtěl. Situaci samozřejmě moc nepomáhá ani fakt, že James Franco tu hraje jen dalšího svého magora a že Jack Reynor možná vypadá jako mladší verze Chrise Pratta, bohužel však postrádá jeho charisma a herecké schopnosti. Spíš než jako sympaťák, na něhož se lepí smůla, na mě působil jako nesympatický a sobecký vůl. 

Přehrajte si trailer Největším problémem ale i tak zůstává roztříštěnost a pocit, že kdyby se Kin nepokoušelo dělat tolik věcí zároveň, mohla by to celkem snadno být fajn podívaná ve stylu Stranger Things. Jenže to by tu museli být zajímavější hrdinové, méně zbrklý příběh a podstatně jistější režisérská ruka. Evidentní láska k žánru, stylu a éře na dobrý film nestačí.