Kauza #MeToo před pár lety pořádně zamávala Hollywoodem a nejen jím. Ukončovala kariéry, odhalovala dlouhá léta přehlížené problémy a upozornila na to, že ve filmovém byznysu se dějí věci, jaké by se ve slušné společnosti dít neměly. #MeToo rezonuje samozřejmě dodnes. U soudů, ve společnosti, v televizních a hospodských debatách, ale i ve statusech na sociálních sítích, kde někteří lidé stále rádi tvrdí, že se ty ženské měly ozvat dřív a že věděly, do čeho jdou a že si za to můžou samy. To ukazuje, že ještě zdaleka nejsme tak daleko, abychom mohli #MeToo považovat za vyřešenou záležitost. Na druhou stranu existuje dost lidí, kteří mají vlastně pořád trošku binec v tom, o co v celé kauze šlo a jestli to náhodou fakt není nafouknutá bublina. Drama Když promluvila je ideální způsob, jak si v celé věci udělat jasno. I v tom, že to nafouknutá bublina fakt není. 

Maria Schrader začínala jako herečka a i když si občas doma v Německu odskočila k režii, skutečně zvládla zaujmout až v posledních dvou letech. Nejprve seriálem Neortodoxní, poté originální romancí Milujte svého robota, po níž dostala lano z Hollywoodu. Pro spoustu diváků bude její novinka Když promluvila první možností seznámit se s ní. Je to i můj případ. A rovnou řeknu, že Schrader zanechala velmi dobrý dojem a působí jako vyzrálá filmařka, která přesně ví, co a jak chce ve svém filmu ukázat. Jen je možná problém, že to, co ukazuje, není zase až tak divácky vděčné. 

Když promluvila: FOTOGALERIE

Hlavními hrdinkami jsou novinářky Megan Twohey a její mladší kolegyně Jodi Kantor. Pracují pro prestižní New York Times, jsou ve své profesi sakra dobré, mají odvahu věnovat se složitým tématům a za všech okolností si drží profesionální odstup. I u jejich nové reportáže, při níž zjistí že hollywoodský boss Harvey Weinstein, jeden z nejmocnějších a nejvlivnějších lidí filmového průmyslu, rád zval začínající herečky k sobě do hotelového pokoje, měl na sobě pouze župan, chtěl po nich masáže a mnohdy i mnohem víc. Ty, kdo se mu nepodvolily, se mohly rozloučit s kariérou. Ty, co se ozvaly, dostaly náhubek v podobě mimosoudního vyrovnání. Jenže Twohey a Kantor postupem času zjistí, že případů sexuálního obtěžování bylo víc, než by kdokoliv čekal a že Weinstein je predátor a odporný člověk, o jehož činech svět prostě musí vědět. Najít jeho oběti není problém. Teď bude nutné přesvědčit je, aby začaly mluvit. Riskují totiž ponížení, ostudu, ztrátu kariéry i důstojnosti. 

Jak to celé dopadlo, dnes víme. A možná i to je důvod, proč Schrader nepojala Když promluvila jako klasické novinářské drama ve stylu klasiky Všichni prezidentovi muži nebo oscarového Spotlightu. Respektive do jisté míry ano. Když promluvila ukazuje mravenčí práci novinářů. To, jak musí jednat s desítkami lidí, získávat si jejich důvěru, vše si ověřovat a později stát proti mocným právníkům lidí, jimž teče do bot. Schrader ale celé tohle pátrání pojímá skoro až dokumentárním stylem. Zaznamenává rozhovory, které  jsou často chladné a bez emocí a nedojde tu na scény, kdy by se nějaká herečka dojemně rozplakávala před kamerou nebo bychom dostali až příliš popisné flashbacky. Tady se zkrátka jen mluví s lidmi a krok za krokem skládá obrázek toho, co všechno Weinstein provedl a proč je nutné o tom říct světu. A říct mu o tom tak, aby to k něčemu vedlo. 

Když promluvila si drží odstup od obětí i od hrdinek. Nedojde tu na klišé, kdy by se jich případ osobně dotknul takovým způsobem, že by měly (ony, nebo režisérka) pocit, že by měly mluvit za oběti, nebo že by jim to zničilo rodinu a změnilo pohled na svět. Zároveň je ale v herectví a odstupu hrdinek pořád vidět, jak moc jim je jasné, s čím mají co dočinění a že všechny ty emoce, jaké by jiní režiséři ochotně přenesli na plátno, v sobě dusí. Výsledkem je, že Když promluvila není drama snažící se jít divákům nějak extrémně naproti. Jsou tu sice scény (a povedené!), kdy Schrader především s pomocí zvuků a kamery, která ovšem nic neukáže, rekonstruuje několik sexuálních napadení, celkově je však její film jen chladnokrevným záznamem investigace. Obě ženy sice věděly, že mají v ruce případ, který může mít obrovské společenské dopady, ale ony i režisérka tu jsou celou dobu spíše průvodkyněmi spojujícími příběhy skutečných obětí. 

Přehrajte si trailer Funguje to. A funguje to dobře, jenže logicky s tímhle přístupem přichází i problém, že Když promluvila je film skoupý na emoce a vděčné herecké scény, u nichž by si člověk řekl „sakra, ta Carey Mulligan by si zasloužila Oscara.“ Bylo by přehnané tvrdit, že tohle drama podle skutečných událostí má blíž k dokumentu než ke klasickému celovečernímu snímku. Na druhou stranu na jeho konci budete mít nejspíš správný pocit, že máte v celé situaci jasno, že Weinstein byl pořádná svině a že je sakra dobře, že někdo vykřičel pravdu o jeho činech do světa. Bez ohledu na to, že Maria Schrader nejde a nechce jít divákům naproti tak moc, jak by si možná fandové podobných dramat přáli.